19. Přepadení

30. prosince 2010 v 22:21 |  I am gentleman
Musím uznat, že jsem si oddychl.Byl jsem už tak v klidu, že jsem se rozhodl vydat na nákup. Přece jenom už ta lednice není tak plná, pomyslel jsem si. Lehce jsem se ošatil a vydal ven.
Jen co jsem došel na nástupiště, přijela nadzemka, a tak jsem mohl hned nastoupit. Sedl jsem si až na předposlední sedadlo a my se rozjeli. Cesta do centra trvá přes půl hodiny, a proto se mi brzy začaly klížit oči. Musel jsem usnout, protože mě vzbudil až hlas jedné stařenky...
,,Mladý pane, je vedle vás volno?"
,,Ale jistě, posadtě se!" odpověděl jsem a odsunul se víc k oknu. Okamžitě, jak si stařenka přisedla, jsem ucítil silný závan mýdla, kterým jsou občas staří lidé cítit. Hned se mi vybavila moje babička a dětství. Přesně na tohle si pamatuji, když jsem u ní trávil léta...
Mé vzpomínky mě odplavily až do říše snů a já opět usnul. Vzbudil jsem se až tehdy, kdy začal být v tramvaji až moc velký rachot. Otevřel jsem oči a viděl, že se za mě a stařenku posadila nějaká banda chuligánů. Znejistěl jsem a oči už proto raději nezavíral. Blížil jsem se už k cíli a měl za chvíli vystupovat. Jen jsem se ohlédl z okna a přes hlavu mi najednou někdo hodil úzký provaz a začal mě škrtit. Ruce se mi hned vymrštily směrem ke krku a zachytily provaz, který už byl teď dost utažený, a tak jsem ho povolil už jen málo. Žena vedle mě si toho všimla, zděšeně se na mě podívala a pak se rychle sebrala a vystoupila z tramvaje. Asi si myslela, že jsem taky nějaký chuligán, jako ti za mnou, a tak radši zmizela. Tím mi ale moc nepomohla.
Provaz se ještě víc utáhl a já skoro přestal dýchat. Z ničeho nic se jeden z nich sebral a posadil se ke mně na sedačku. Pootočil jsem hlavu a prohlížel si ho. Toho muže jsem neznal, tak co po mně chce? Přisunul se ke mně blíž a spustil...
,,Nazdar Michaele... vím, že teď mi asi moc neodpovíš, ale... přišli jsme tě varovat. Nestrkej laskavě nos do našich záležitostí! Naši parťáci tě asi tak před třemi týdny zmlátili a to dost krutě. Ty jsi je ale udal a teď jsou kvůli tobě ve vazbě a možná půjdou i sedět!" pokoušel jsem se něco říct, ale už mi nestačil dech a tak jsem jen na prázdno otevíral pusu. ,,Hej Waltere, povol mu to trochu, mladej pán nám chce asi něco říct!" provaz se trochu povolil a já se nahltal čerstvého kyslíku. Když jsem trochu nabral dech, řekl jsem jen...
,,Já je neprásknul, opravdu ne!" hned na to se provaz opět vrátil na staré místo...
,,Tak tohle mi nevyprávěj. Přepadli tebe a dalších pár stařenek, které sotva dojdou do obchodu. Nemyslím si, že ty by zrovna pádili na policii! Tak už se přiznej, nebo to bude ještě horší!"
,,Já to opravdu nebyl!" držel jsem provaz oběma rukama. Ten chlap co vedle mě seděl kývl na toho za mnou a ten řetěz pustil. Krk se mi uvolnil a já začal opět normálně dýchat. Ten chlapík se ke mně ještě naposledy přiklonil a zašeptal...
,,Tohle ber jako výstrahu. Někde pípneš a bude z tebe kaše!" hned na to se sebral s celou svojí bandou a vystoupili z nadzemky. Já to jen celé sledoval a držel se za krk. Pořád jsem cítil, jak se mi tam ten provaz před chvílí zařezával. Opřel jsem se hlavou o opěrátko a zhluboka dýchal.
Až poté jsem si uvědomil, že jsem zapomněl vystoupit v centru a jel nadzemkou dál. Byl jsem z toho uplně vedle. Tohle bych nikdy nečekal, a hlavně né potom, co jsem viděl v televizi. Dojel jsem až nakonec trasy a vystoupil. Procházel jsem se po náměstí a přemýšlel nad tím vším. Pomyslel jsem na to, co by se stalo, kdyby mě zabili? A co by bylo s Laurou? Přečetla by si v novinách článek ,,Gangsteři zabili gangstera"? Co potom, kdyby se dozvěděla, co skutečně dělám? Proklínala by sebe, s kým si to začala, nebo mě, že jsem jí neřekl pravdu? Musím jí to říct a to co nejdříve. Řeknu jí to ještě dnes! Rozhodl jsem se nakonec.
Další nadzemka jede za chvíli. Sedl jsem si na nástupišti na lavičku a byl pořádně nervózní. Tyhle věci se nesdělují snadno. Rozmýšlel jsem si proto, jak jí to mám vůbec říct. Lauro, miluju tě, jsem gangster? Ne to by asi nešlo. Co by mi na tohle asi odpověděla? Seděl jsem schrbený a poklepával nervózně nohou. Přijela nadzemka, už není cesty zpět. Dneska se Laura dozví pravdu...
 

Kam dál

Reklama