Prosinec 2009

10. Oběd s překvapením

31. prosince 2009 v 22:09
Michael ještě chvíli seděl v obýváku, děti už spali, a prohlížel si nám známou titulní stranu...když s tím skončil šel za Debbie do ložnice...ta už spala a tak se pomalu položil na postel, aby neudělal moc velký rámus a Debbie se nevzbudila...i přes celodenní těžké vypětí rychle usnul...ráno ho ovšem čekalo velké překvapení...

Hned jak se vzbudil, viděl jak je vedlejší postel ustlaná a leží na ní nějaký papír


,,No, ona si snad myslí, že bych se k ní po tom všem ještě vrátil a žil s ní?" nechápal Michael...sice mu toho bylo strašně líto ale tohle prostě nedokázal pochopit (...a já se mu ani nedivim)...dopis si ještě několikrát přečetl, pak roztrhal a hodil do koše...

Takhle po ránu to byl pěkně velkej šok...proto si Michael řekl že se půjde schladit do sprchy...když vylezl, zastavil se před zrcadlem...

,,To jsem taková zrůda? Proto mě Debbie opustila?" rozbrečel se Michael...celý sklíčený došel ke zdi, sjel po ní do dřepu a začal ještě víc brečet...za chvíli ho už boleli nohy, tak skončil na zemi úplně...v sedě tam probrečel asi hodinu...vůbec nic nechápal... ( :´( )

,,Proč, Debbie, proč?" tyhle slova se mu v hlavě míhaly pořád dokola...nešlo přestat...

Nakonec se Michael ale zvedl, a odešel do ložnice zkontrolovat děti...naštěstí ještě spali...Michaela vůbec v tu chvíli nenapadlo, že děti by mohli z postýlek vylézt a něco se jim mohlo stát...byl z toho prostě v šoku...najednou někdo zaklepal na dveře...šel otevřít...

,,Dobrý den, tak jak Vám je?" navštívila ho Dora...
,,Ó, Vás bych tady nečekal...ano, je to lepší..." lhal trochu Michael...
,,Uvařila jsem Vám a dětem něco k obědu...slyšela jsem od sousedky, že prý viděla jak od Vás Debbie odešla...je na tom něco pravdy?" optala se...
,,Ano...bohužel to je pravda...ale bude to tak lepší, stejně bych s ní po tom všem už nedokázal žít..." řekl smutně Michael...
,,Tak to je mi líto...promiňte, že jsem takhle vyzvídala...omlouvám se, asi už půjdu...tady máte ten oběd!" řekla nervórně Dora a otočila se k odchodu...
,,Ne! Počkejte...přece mi sem takhle nedonesete jídlo jako nějaký poslíček a hned neodejdete?! Pojďte dál..." pozval ji Michael...
,,Nevím, jestli je to vhodné?" zamyslela se Dora...
,,Tady určuji já, co je vhodné...takže pojďte dál!" ujistil ji Michael a začal se smát...Dora nabídku přijala...

,,Tak copak to je dobrého?" usmál se na Doru Michael, otevřel plastovou nádobku a přičichl...,,Hmmmmm! Řízky s kaší...to bude dobrota!" zalichotil Doře a hned si jeden malý řízek vzal a ukousl si...
,,No, je vidět, že Vám přišli k chuti!" poznamenala s úsměvem Dora...
,,To opravdu ano! Už jsem je neměl dlouho..." zavzpomínal Michael...
,,Tak já se půjdu podívat na děti...slyším že se už vzbudili..." řekla a odešla...Michael zatím spořádal celý ten řízek...a hned potom co to zaznamenal, přikryl nádobu a šel za dětma...ovšem ty už Dora vzala do obýváku a hrála si s nimi na zemi...Michael si k nim přisedl a podával dětem hračky...
,,Vaše děti jsou opravdu roztomilé pane Jacksone...a já je zbožňuju..." zasnila se Dora...
,,To je kouzlo mládí..." poznamenal Michael...
,,Asi ano..." odpověděla s úsměvem Dora, a její pohled se střetnul s Michaelovým...dlouze se na sebe zadívali...oba dva se zahleděli do očích toho druhého...byli jako zhypnotizovaní...pomalu se k sobě blížili, oba toužili po polibku...

Když se jejich rty dotkli, oba je to rozpálilo...Michael začal být hladovým po společných dotycích...v tu chvíli úplně zapomněl na Debbie, myslel jen na tu vášeň která mezi nimi panovala...Dora byla trochu ostýchavá a tak Michael začal-jemně jí chytl kolem pasu a líbal ji, než jí položil na zem...jejich těla se na sebe položila...Dora mu oplácela polibky, ale uvnitř byla zároveň smutná, pořád dokola si říkala že je to jen sen a za chvíli se probudí, ale nic takového se nestalo...nemohla tomu uvěřit...Michael jí mezitím francouzky líbal, nehledě na to, že tohle s Debbie nikdy propagovat nechtěl...ale teď cítil něco úplně jinného...cítil, že je na to už teď připravený...Dora jen bezmocně ležela na zemi, Michael se na ní přitiskl, ale nebylo na ní znát že by byla proti...spíše naopak...najednou přestala být ostýchavá a začala se Michaela dotýkat také...jemně ho masírovala na zádech a on jí začal pomalu, knoflík po knoflíku opatrně rozepínat její slabou blůzku...oba si to užívali...najednou už jí Michael nelíbal jen na rtech, už se přesunul níž...nikdy byste do Michaela asi tohle neřekli, on sám skoro nevěděl co dělá...oba dva se přestali ovládat a chtěli víc a víc...Michael do ní pronikl, Dora napětím a vzrušením skoro nedýchala a jen slabě hekla...oba byli vzrušení...chtěli to...Michael ji ale ani na chvíli nezapomněl přestat líbat...teď už se začali oba hýbat sem a tam...vyvrcholení netrvalo dlouho ale oba si to náramně užili...Dora, i přes to že Michael nevážil ani 70 kg, skoro nemohla dýchat...Michael tohle ještě nikdy nezažil...ale přišlo mu to krásné, né jako s Debbie...bylo to prostě něco jinného...

9. Rodinná pouta přetržena

31. prosince 2009 v 22:07
,,Ne...nejsem dokonalý, ani všeználek...ale vím co jsem viděl..." ztlumil se Michael ,,Viděl jsem Tě s ním...jedno ráno jsi s ním mluvila, ale nevěděla jsi že jsem jen pár kroků od tebe...mluvila jsi o tom, že SPOLU nic nemáme...a že si to s ním vynahradíš (mezitím začala Debbie plakat-otázka je jestli upřímně?) a mě to zlomilo srdce...vždycky jsem si myslel že tohohle schopná nejsi, ale spletl jsem se v Tobě..." ukončil to Michael ,,Teď jsi jdu pročistit hlavu..." sebral se a vyšel z domu...

,,Tak, a teď už TO nevím jen já, Debbie a doktor Murray...už to ví celé město..." říkal si pro sebe Michael...nasedl do auta a vycouval z garáže...jel se project...

(Michael vypráví...)
Tak a teď jsem zvědav jak se to bude vyvíjet dál...je to velmi smutné...předtím mi ani ten Debbiin telefonát nepřišel divný...řekl jsem si, možná měla milence, ale když teď čeká naše dítě, nechá ho a budem spolu...teď si pokládám otázku jestli je Paris vůbec moje?Ale nechci jí znepříjemňovat život a brát jí hned krev a zjišťovat jestli jsem její biologický otec...i kdybych měl dítě adoptované, staral bych se o něj stejně jako o vlastní...každé dítě si zaslouží lásku...chtěl bych jí dát všem dětem na celém světě...

Mezitím Michael kličkoval silnicema...jel pomalu a opatrně i přes to, že jeho psychika nebyla zrovna nejlepší...vždy myslel na to, aby někomu neublížil, a to by se mohlo neopatrným ježděním stát...

( -//- )
Nevím co mám dělat, příjdu si opuštěný a nemilovaný...cožpak na světě neexistuje nikdo s kým bych mohl být šťastný? Kdyby byla Debbie aspoň z poloviny tak milá a hodná jako Dora...vždycky jsem si říkal že taková je...teď už vím že ne...

Zatímco se Michael loudal někde ve městě, pálila doma Debbie v krbu výtisky s tou ,,slavnou titulní stranou" na které se objímala s doktorem Murrayem...za chvíli se Michael vrátil domu...
,,Promiň mi to...nechtěla jsem aby Tě to zranilo...ale ty jsi mi nedával vůbec možnost být s tebou sama! Pořád myslíš jen na děti, ale co MY?" přišla k němu Debbie a začala se omlouvat...
,,Ale vždyť je přece dobré myslet na děti a jednou vynechat sex ne? Poslední dobou jsi nemyslela na nic jinného, ani o dětech jsi nemluvila...zajímalo Tě jenom to jedno..." vysvětloval Michael...
,,Myslet na děti...myslím na ně...ale ty jsi mě zanedbával Michaele...už jsem to prostě nevydržela! Musela jsem...ale hned zítra za ním zajdu a ukončím to s ním! Slibuju!" smlouvala Debbie...
,,Ne, Debbie...je pozdě...klidně si za Murrayem jdi, ale už u něj zůstaň...možná že jsem s tebou sex mít nechtěl...ale to přece neznamená, že mě hned podvedeš a děláš ze mě blbce s tím že jdeš JAKOBY ZA KAMARÁDKOU!"...říkal...,,Chtěl jsem Ti odpustit...myslel jsem si že toho s ním necháš když se nám narodila Paris...ale ty ne...chodila jsi za ním pořád...pořád jsi s ním spala...a já teď ani nevím jestli je Paris moje nebo ne?!" rozlobil se...
,,Jistě že je, koho jinného?" ptala se NECHÁPAVĚ Debbie...
,,No, a koho jiného by asi mohla být?Přemýšlej Debbie..." Michael už neměl sílu se dohadovat...se slovy ,,Je tvoje" ukončila Debbie rozhovor a odešla do ložnice...

Michael ještě chvíli seděl v obýváku, děti už spali, a prohlížel si nám známou titulní stranu...když s tím skončil šel za Debbie do ložnice...ta už spala a tak se pomalu položil na postel, aby neudělal moc velký rámus a Debbie se nevzbudila...i přes celodenní těžké vypětí rychle usnul...ráno ho ovšem čekalo velké překvapení...

8. Krutá realita

31. prosince 2009 v 22:05
,,A kdo je to?" zeptal se znovu...
,,Tady Dora..." představila se...
,,Uf, tak teď jsem se lekl zase já...tak co sledovala jste ji?" ptal se dál...
,,Sledovala a zároveň zjistila, proč Vás asi nechtěla mít sebou..." řekla Dora tajuplně...
,,A proč teda?" stačil říct Michael a najednou viděl jak do garáže zajíždí Debbie...

,,No...neříká se mi to snadno..." odpověděla...
,,Pane bože Doro, tak mi to už konečně řekněte!" trochu zvýšil hlas Michael...
,,Když...ona vás podvádí! Nějaký novinář je vyfotil a je to na titulní straně všech novin!" odpověděla Dora a pak úplně ztichla...mezitím vtrhla do domu Debbie...

,,Ahoj miláčku...tak jsem doma..." ozvala se Debbie a Michael položil sluchátko...
,,Tak jsi se mi vrátila..." řekl Michael, aby zkryl svůj vztek...
,,Ano, a už jsem tu jen pro tebe..." smála se Debbie...
,,Tak co jsi mi koupila dobrého?" nevěděl na co se má Michael ptát...byl plný zloby a smutku...
,,Oh...no...víš...už jsem byla ráno v obchodě...koupila jsem všechno...teď jsem se byla jenom stavit pro...noviny...víš, předtim jsem na ně už nevzpomněla..." vymlouvala se Debb...
,,Ah tak...a co tam píšou nového? Nějaké vraždy, loupeže nebo zvraty?" narážel Michael...
,,Né, vlastně ani nic nového, bylo zbytečné pro ty noviny jezdit...měla jsem zůstat doma..." lhala Debb...
,,Aha, a kde máš ty noviny?" vyptával se...
,,No, přišlo mi zbytečné, je tahat domů, stejně tam nic nového nebylo a nám by to tady akorát zabíralo místo..." lhala zase Debbie...
,,Tak to máš pravdu...když tam nebylo nic zajímavého, naco bys to tahala domů..." přitakal Michael, přitom ale věděl proč je nepřinesla domů...
,,Půjdu do sprchy..." řekla Debbie ,,Nechceš jít se mnou?" optala se...
,,Ne ne...ehm...ee...to je dobré...už jsem byl..." teď zase pro změnu lhal Michael...
,,Tak dobře...půjdu teda sama...no aspoň budu mít víc místa..." usmála se Debbie a odešla...hned ale jak za sebou zaklapla dveře zavolal MIchael Doře...

,,Tady Michael...prosim Vás, mohla byste mi ty zmíněné noviny sehnat?" optal se Michael...
,,No...víte...to asi nepůjde..." řekla záhadně Dora...
,,Proč by to nešlo? Klidně Vám zaplatím? " divil se Michael...
,,O to nejde pane Jacksone...ale Vaše žena...no..." začala ,,Jak víte, nebydlíte ve velkém městě...a Vaše paní...no prostě...objela ty trafiky co jsou ve vašem městě a všechny ty výtisky odkoupila, abyste nic nenašel..." vysvětlila mu...
,,A co v jinném městě?" zajímal se Michael...
,,Myslím že to nebude nutné..." vysvětlovala dále ,,Vaše žena si totiž všechny ty výtisky nacpala do auta, takže byste jich měl mít nadosah desítky..." dořekla Dora...
,,Aha, a víte to jistě?"
,,Ano, viděla jsem jí..." odpověděla Michaelovi a on za chvíli na to zavěsil...

,,Takže v jejím autě..." pomyslel si Michael...a nenápadně se vykradl z domu s klíčemi od auta...jen co uviděl auto, bylo mu to jasné...na zadních sedadlech byly balíky se spoustou stejných novin...odemkl a jedny noviny si strčil pod tričko...zamkl auto a šel zpět do domu...pověsil klíče na svůj obvyklý háček v chodbě a potichu se plížil do ložnice...ale v tu samou chvíli před ním vylezla z koupelny Debbie a Michael se lekl...
,,Kam jsi šel?" vyhrkla na něj hned Debbie...
,,Jen na zahradu...podívat se...jestli nám to tam nezarůstá plevelem..." no hloupější výmluvu si Michael prostě vymyslet nemohl...hned jak to dořekl vypadli mu zpod trička noviny...

,,Co to má znamenat Michaele?" rozkřikla se Debbie...,,Sleduješ mě nebo co?"
,,Co to má znamenat?Neměl bych se náhodou na tohle zeptat já Tebe?" teď se rozkřikl i Michael... ,,Ty mě podvádíš a ještě se mě na tohle ptáš? Debbie, já jsem Ti vždycky věřil..." vytryskli Michaelovi slzy...
,,No, tak když jsi mi věřil, tak proč mi nevěříš i teď? Nepodvádím Tě...a miluju Tě! Ale asi nejsi ještě tak chytrý aby jsi pochopil že to může být fotomontáž..." chtěla to ukončit Debbie...
,,Ale tohle není fotomontáž..."
,,Fakt? Jak to? Ty to poznáš a nebo mi nevěříš?" křičela Debb...
,,Vím to..." odpověděl jen krátce Michael...
,,Hmm, aha...takže Pan Dokonalý Všeználek?" křičela pořád Debbie...
,,Ne...nejsem dokonalý, ani všeználek...ale vím co jsem viděl..." ztlumil se Michael ,,Viděl jsem Tě s ním...jedno ráno jsi s ním mluvila, ale nevěděla jsi že jsem jen pár kroků od tebe...mluvila jsi o tom, že SPOLU nic nemáme...a že si to s ním vynahradíš (mezitím začala Debbie plakat-otázka je jestli upřímně?) a mě to zlomilo srdce...vždycky jsem si myslel že tohohle schopná nejsi, ale spletl jsem se v Tobě..." ukončil to Michael ,,Teď jsi jdu pročistit hlavu..." sebral se a vyšel z domu...

7. Pronásledování

31. prosince 2009 v 22:02
,,Zítra to spolu vyřídíme Doro a nezlobte mě!" zasmál se Michael, i přes to, že mu do smíchu vůbec nebylo...Dora se jen usmála, ale hned se zase obrátila k dětem a hrála si s nimi...Michael na ně ještě naposled pohlédl...jejich krásné úsměvy ho trochu zahřáli u srdce, ale pak se otočil a šel si lehnout...ještě než usnul položil si otázku...
,,Co bude zítra?" krátce na to usnul...

Michael spal tvrdě, jen do chvíle než přišla Debbie ,,od kamarádky"...Probral se zrovna když se chystala do postele...
,,Přišla jsi docela pozdě Debb...co jste s tou KAMARÁDKOU takovou dobu dělali?" optal se opatrně Michael...
,,Ale zlato, už jsme se dlouho neviděli! Tak jsme si zašli do restaurace..." odpověděla Debb
,,A která z těch tvých kamarádek to byla? Máš jich celkem dost..." narážel Michael...
,,Ale tuhle neznáš, nikdy jsi jí neviděl, nikdy jste spolu nemluvili. A už do mě přestaň rejt!" rozčílila se Debb...
,,Promiň, myslel jsem to dobře..." krátce odpověděl Michael...
,,No, jistě! Už to vidím! Tak dobrou noc!" řekla protivně Debbie...
Michael si pořád říkal, že je nějaká divná a ten důvod na sebe nenechal dlouho čekat.Jen jak si Debbie lehla, a otočila k němu, bylo mu to jasné.BYLA OPILÁ.A né zrovna málo...táhlo to z ní jako z nějakého tvrdého alkoholika...Michael už to nemohl vydržet a tak se otočil na druhou stranu...krátce poté usnul...

Ráno se Michael vzbudil jako druhý...nebo spíše poslední, Debb už něco dělala v kuchyni a děti si spolu hráli na koberci...a tak šel do kuchyně...a hned si všiml že Debbie je nějaká nervórní...

,,Dobré ráno" pozdravil Mike...
,,Dobré, dobré..." odpověděla Debbie, na které bylo vidět že je myšlenkama uplně jinde...
,,Asi pojedu do města na nákup..." navrhl Mike...
,,Ne, nikam nejezdi! Slyšela jsem že Ti včera nebylo nějak dobře a tak budeš doma." chvílema zněla Debbie dost výhružně...
,,Ale dneska už je mi dobře..." vymlouval se Michael, který pořád nechápal proč ho nechce Debbie nikam pustit...
,,To je jedno, budeš odpočívat...o všechno se postarám..." odpověděla Debbie a krátce na to odešla do jinné místnosti...Michael vůbec nic nechápal...proč se tolik bojí že někam půjdu? To přece neni normální! Říkal si pořád dokola Michael...

,,Ještě si pro něco zajedu do města, ano miláčku?" vrátila se Debb z obýváku a byla najednou jako vyměněná...
,,Tak já pojedu s tebou, aspoň budu pod stálou kontrolou a nemůže se mi nic stát!" vtipkoval Michael...
,,Ne ne...zvládnu to sama! Zůstaň doma, ať nemusíme zase volat chůvu." odpověděla Debbie a šla se obouvat...
,,Ale vždyť to je maličkost, bydlí jen o dva domy dál...bude tady hned." řekl Michael a zvedl sluchátko aby jí mohl zavolat...
,,Ale Michaele!" přiběhla Debbie k Michaelovi, vytrhla mu sluchátko z ruky a zavěsila.,,Nepotřebujeme jí, můžeš přece jednou být s dětmi Ty...nebo by ses o ně snad nedokázal postarat?" pohrozila mu Debbie...
,,Dokázal, miluju je a Tebe taky...jen jsem se chtěl podívat do města." odvětil Michael...
,,Zvládnu to sama..." krátce odpověděla a letmo ho políbila...
,,Tak fajn, budu doma..." řekl zklamaně MIchael...Debbie už mu na to neodpovídala a rovnou šla zpět do chodby, vzala si kabát a šla...

Michaelovi to mezitím pořád vrtalo hlavou...proč nemám ject s ní? Co přede mnou ZASE tají...Michael neotálel a ihned jednal...viděl že Debbie ještě nevyjela a to se mu hodilo...proto rychle zvedl sluchátko...

,,Dobrý den, tady Michael, jste doma?" zeptal se
,,Ano jsem...chcete pohlídat děti?" po téhle otázce Vám už musí být jasné, komu Michael volal...samozřejmě že Doře...
,,Ne ne, jsem doma...ale potřebuji něco jinného..." říkal tajuplně Michael...,,Potřebuji od Vás, aby jste sledovala mojí ženu...jede právě do obchodu, ale z nějakého divného důvodu nechce abych jel s ní...prosím!" žadonil Michael...
,,Ale to přece-" ,,Prosím...dostanete za to nějakou odměnu...musím být doma, děti by to vyzradili, a navíc, já jí sledovat nemůžu..." prosil...
,,Tak dobře...ale tohle je naposled co něco takového podnikám! A už vyjela nebo jak je to?" vyptávala se...
No, asi za chvíli vyjede, už vyjíždí z garáže...prosím rychle! Naschle!" zavěsil Michael aby nezdržoval...a čekal, co bude dál...zatím seděl v obýváku na sedačce, popíjel čaj a pozoroval děti...zanedlouho zazvonil telefon...

,,Prosím?" začal Michael..
,,Haló, kdo je u telefonu?" ozval se hlas...
,,Tady Michael Jackson, a kdo je na druhé straně?" optal se...
,,Uf, to jste mě vylekal! Vy máte tak slabý hlas, že jsem si myslela že je to Debbie..." zapomněl se volající představit...
,,A kdo je to?" zeptal se znovu...
,,Tady Dora..." představila se...
,,Uf, tak teď jsem se lekl zase já...tak co sledovala jste ji?" ptal se dál...
,,Sledovala a zároveň zjistila, proč Vás asi nechtěla mít sebou..." řekla Dora tajuplně...
,,A proč teda?" stačil říct Michael a najednou viděl jak do garáže zajíždí Debbie...

6. Velké zklamání

31. prosince 2009 v 21:59
,,Dobrý den Doro...musím si teď hned něco zařídit a Debbie taky, můžete přijít pohlídat děti?"
,,Ale jistě že, pane Jacksone...jsem tam za chvilku."
,,Děkuji, už musím ject.Klíče máte, odemkněte si! Naschle!" Michael rychle zavěsil sluchátko a uháněl do garáže pro auto...naštěstí byla na silnici bouračka, takže to Debbie zdrželo a musela tam čekat...takže ji Michael bez pochyb mohl sledovat kam má namířeno...

,,Kampak asi jedeš Debbie?" říkal si Michael zatím co jí sledoval...pronásledoval jí dlouho, čekal že pojede do nemocnice za nějakým ,,jejím" doktorem...ale mýlil se...Debbie jela úplně opačným směrem a Michaela to odůvodněně dost překvapilo...přece jenom si říkal, že nějaký ten její milenec jí bude stále na blízku...ale zase nebyl tak moc daleko od pravdy...

Najednou se už Debbie chystala parkovat, Michael to vycítil právě včas a tak stihl ještě šikovně zahnout a navíc na ní vidět...Debbie vystoupila z auta a když zamykala, ohlížela se okolo sebe...naštěstí Michaela neviděla a tak pokračovala dál ve své cestě...

,,Debbie to snad nemyslíš vážně?" řekl si zoufale Michael, protože právě vyšel z budovy doktor jejich dětí...Conrad Murray...Michaelovi ztvrdl výraz...s otevřenou pusou na ně hleděl, nemohl uvěřit svým očím...,,Jak jsi jen mohla ?" ptal se sám sebe Michael a s těmito slovy mu vytryskly slzy...Debbie opravdu miloval, a chtěl pro ní vždycky to nejlepší...(teď budu chvíli mluvit za Michaela)

Debbie jak jsi jen mohla? Copak jsem se k tobě někdy choval špatně? Vždycky jsem Tě miloval, věřil jsem Ti...cítil jsem že bych s Tebou mohl být už navždy šťastný! Mohl s Tebou mít velkou rodinu a do smrti bychom se milovali...teď pojedu domů...nechám Tě v tvém snu po kterém jsi vždy toužila...
Pořád tomu nemůžu uvěřit...říkal jsem si, že jsme šťastní, ale asi jsem si to myslel jen já...co s NÁMI bude dál? Budeme spolu i přes TO žít? Mám jí říct že o TOM vím? Co s NÁMI nakonec bude? Rozvedeme se? A děti budou jen s jedním rodičem?
Celou cestu se mi nic jinného nehonilo hlavou, pořád jsem na TO musel myslet...nevěděl jsem co mám dělat...? Ze všeho nejdřív jsem chtěl být doma, u svých dětí...jsou vůbec ty děti moje? Jsem vůbec jejich biologický otec?...do dneška jsem si myslel že je se mnou Debbie šťastná...asi byl omyl si tohle myslet...jsem velmi zklamaný... :´(

Michaela tohle všechno velmi zasáhlo, vůbec nevěděl co má dělat...

(vypráví Michael)
Tak jsem dorazil domů...co bude teď? Kdy se Debbie vrátí? Pořád jsem na to nemohl přestat myslet...
,,Doro?" ozval se Michael...
,,Á dobrý den pane Jacksone! Vyřídil jste si co jste potřeboval? Mám tu ještě být s dětmi?" odpověděla Dora...
,,Dobrý den...ano...VYŘÍDIL..." odpověděl trochu tišeji Michael...
,,Ale co je Vám? Nevypadáte zrovna nejlépe!" poznamenala Dora...
,,To nic Doro...byl bych rád kdyby jste tu mohla ještě s dětmi zůstat...asi si půjdu lehnout..."
,,Dobře, ráda tu s nimi zůstanu, mám je ráda jako své vlastní...viďte děti? Zvládneme to tady spolu? Váš tatínek si musí jít odpočinout..." vysvětlovala Dora...děti jen pokývali a začali se na Doru a tatínka usmívat...
,,Tak dobře, vidím ,že je o Vás dobře postaráno!" poznamenal Michael ,,Jo a Doro, zítra to spolu vyřídíme! Řeknete mi jak dlouho jste tu s nimi byla a pak to zúčtujem..." řekl Michael mezi dveřmi do ložnice...
,,Ale pane Jacksone, to není třeba! Mě to nedělá žádnou práci! Vaše děti jsou dobře vychované! Proto je to pro mě pohádka..." usmívala se Dora...
,,Zítra to spolu vyřídíme Doro a nezlobte mě!" zasmál se Michael, i přes to, že mu do smíchu vůbec nebylo...Dora se jen usmála, ale hned se zase obrátila k dětem a hrála si s nimi...Michael na ně ještě naposled pohlédl...jejich krásné úsměvy ho trochu zahřáli u srdce, ale pak se otočil a šel si lehnout...ještě než usnul položil si otázku...
,,Co bude zítra?" krátce na to usnul...

5. Dobré a špatné zprávy

31. prosince 2009 v 21:55
,,A jste si jistý?" optal se ještě Mike...
,,No, zajděte na gynekologii, takhle Vám to nepovím, ale myslím že tak na 90 % je to jasné!" ukončil rozhovor doktor...a Debb společně s natěšeným Michaelem mířili na gynekologii...výsledek byl jasný už za půl hodiny...


MICHAEL JE PODRUHÉ OTCEM!...zněl verdikt...
,,Lásko, miluju Tě..." řekl zasněně Michael...
,,A to jako mou osobu, nebo to dítě které s tebou čekám?" opáčila Debbie...
,,Vás oba...samozřejmě...teda...Vás tři, nesmím zapomenout ještě na Prince." zasmál se, zatímco Debbie bylo trochu zamlklá...než odjeli do nemocnice, zavolal ještě Michael chůvu, aby se přišla postarat o malého Prince...když přijeli, už na ně čekala...

,,Dobrý den, pani Jacksonová, slyšela jsem že Vám neni nejlépe? Mám něco uvařit? Půjdete si zatím lehnout?"
,,Dobrý den, ano, to byste byla hodná...půjdu si odpočinout..." řekla Debbie a šla do ložnice.Zatímco Dora (chůva) šla připravovat nějaké jídlo...
,,Doro, představ si! Budu podruhé otcem!" řekl Michael natšeně...
,,Oh, tak to Vám gratuluji pane Jacksone...jste určitě moc šťastný?"
,,Ano to teda jsem...ale Debbie vypadá že není..." rozesmutněl se Michael...
,,Dejte jí čas pane...teď je slabená, potřebuje se z toho vyspat!"
,,Ano, snad máte pravdu..." řekl Michael...

Teď se přesuneme v čase o 9 měsíců později...kdy přišlo na svět další krásné dítě...

Je to holčička jménem Paris...Michael chtěl aby se jmenovala Princes ale to zase nechtěla Debbie...
Každé ráno se Michael cítil šťastný...má dvě krásné děti... a proto hned jak se vzbudil, šel si s nima hrát...ale pak zaslechl jak si Debb s někým povídá a tak ztišil sebe i děti...

,,No, to víš no...vždyť ho znáš! Od té doby co se dozvěděl že bude otec NIC nebylo...takže si to dneska s tebou vynahradím!" říkala potichu do telefonu Debbie, ovšem nevěděla že to slyšel i Mike a tak pokračovala dál... ,,Tak dobře...hmm...to stíhám, jenom jim tady něco uvařím a hned pak pojedu za tebou..."...Mike byl zděšený, ale snažil se zachovat si chladnou hlavu...,,Jo, dobře, budu tam! Zatím se měj!"...zavěsila...

Michael nalepený na zdi nejblíž co to šlo, se rychle vrátil na své místo k dětem...a jak očekával, udělal dobře...protože Debb se na něj a děti šla hned po TOM podívat...
,,Dobré ráno zlato, vyspal ses dobře?" začala Debb a letmo ho políbila...
,,Ano, akorát jsem měl ošklivou noční můru..." chtěl Michael trochu narazit na telefonát...
,,Teď mi volala kamarádka, mám se u ní po obědě zastavit."...,,Doufám že Ti to nevadí?Už jsme se dlouho neviděli a potřebujeme probrat nejnovější drby..." zasmála se Debb ale Mikovi do smíchu vůbec nebylo...spíš do breku...vlastní žena ho podváděla...jak se to jen mohlo stát?Říkal si dokolečka Mike...
,,Jak se to mohlo stát?" říkal si v duchu...mezitím už začla Debb vařit oběd...

,,Tak já jdu za tou kamarádkou...zvládnete to tady?" Děti okamžitě zareagovali...
,,Ano maminko, zvládneme to tady...viď tatííí?" Mike jen pokýval hlavou a předstíral úsměv...

Hned jak Debbie odešla, zavolal Mike Doře...

,,Dobrý den Doro...musím si teď hned něco zařídit a Debbie taky, můžete přijít pohlídat děti?"
,,Ale jistě že, pane Jacksone...jsem tam za chvilku."
,,Děkuji, už musím ject.Klíče máte, odemkněte si! Naschle!" Michael rychle zavěsil sluchátko a uháněl do garáže pro auto...naštěstí byla na silnici bouračka, takže to Debbie zdrželo a musela tam čekat...takže ji Michael bez pochyb mohl sledovat kam má namířeno...

4. Den plný překvapení

31. prosince 2009 v 21:51
,,Dobře, půjdu, asi toho na mě bylo dneska až moc..." řekl a odešel za pomoci Debbie do ložnice...natáhl se na postel a za chvíli usnul...bylo vidět že spánek Michael opravdu potřeboval...ovšem nevěděl, co ho čeká hned ráno...

Hned co vstal uviděl jak si Prince hraje na zemi s jeho oblíbeným plyšákem...pozdravil ho a Prince se na něj krásně usmál...měl úplně stejný úsměv jako Michael...a proto se nedalo zapřít, že je to jeho biologický otec...vstal, oblékl se, učesal, namaloval a šel za Debbie do kuchyně...a to co leželo na stole, ho hned prásklo do očí...

Vzal si noviny do ruky a jen co si o sobě vše přečetl, zmuchlal je a hodil do koše...
,,Ach jo...zase ten bulvár..." povzdechl si Michael...
,,Z toho si nic nedělej! Bulvár je už prostě takovej!" ...uklidňovala ho...,,Nikdy nenapíše nic, co by byla pravda!"
,,To máš teda pravdu..." povzdechl si ještě jednou Michael a šel se nasnídat...sedl si ke stolu a Debbie se ho hned začala vyptávat na různé věci...

,,A co dneska, podniknem spolu něco?" zeptala se...
,,No, mohli bysme jet třeba na nějakej výlet." řekl ,,Určitě bysme si to moc užili!"
,,Ale Michaele..." řekla otráveně Debb...,,Myslela jsem MY DVA..." dořekla...
,,Ale Debb..." odmítal Michael...
,,No, co...jsi můj manžel, tak co je na TOM divného?" ptala se...
,,No já jen že-"
,,Už se chceš zase vymlouvat?"
,,Nechci!" ... ,,Ale prostě je toho na mě poslední dobou moc a ty nemyslíš na nic jinného než-" ...najednou se Michael zarazil...,,Debb co je s tebou?"
,,Mě je špatně..." opřela se o stůl, ale za chvíli běžela na záchod a ...
,,Debb, jsi v pohodě? Co je Ti ? Měli bysme ject k doktoru!" doběhl Michael na koupelny...
,,Ne, Michaele...to je dobré!" řekla a zase se naklonila k míse...,,Bleeee"...
,,Tak a dost, jedem k doktorovi!"...Michael jí nechal v koupelně a začal balit pár důležitých věcí...když měl zabaleno...šel za Debb která seděla na vaně a utírala si pusu...
,,Tak jedem Debb, miluju Tě a nechci aby se Ti něco stalo!"
,,Tak dobře..." ukončila Debbie rozhovor a šli k autu...

Cestou do nemocnice Michael řídil a Debb ležela na zadních sedadlech...bylo jí pořád špatně a Michael o ní měl opravdu strach...dojeli...

,,Dobrý den, pane doktore.Debbie je špatně, vyšetřete ji prosím..."
,,Ano...dobře..." odpověděl doktor, Debb si posadil na židli a vyptával se jí na různé věci...

,,Odkdy je Vám špatně?" začal doktor...
,,No, od dnešního rána...zvracela jsem..." odpověděla...
,,Proč jsi mě nevzbudila Debbie? Mohl jsem být s tebou..." vložil se do toho Michael
,,Pane Jacksone, teď není čas na Vaše manželské problémy!" upozornil ho doktor...
Doktor se Debbie zeptal ještě na pár věcí a pak se otočil k Michaelovi...
,,Pane Jacksone, měli jste spolu sex?" zeptal se doktor trochu nezdvořile...
,,No...ano...je to asi dva dny..." odpověděl Mike trochu v rozpacích...
,,No, tak to gratuluju...s největší pravděpodobností budete znovu otec!" ...řekl doktor...
,,A jste si jistý?" optal se ještě Mike...
,,No, zajděte na gynekologii, takhle Vám to nepovím, ale myslím že tak na 90 % je to jasné!" ukončil rozhovor doktor...a Debb společně s natěšeným Michaelem mířili na gynekologii...výsledek byl jasný už za půl hodiny...

3. Zvrat

31. prosince 2009 v 11:50
,,Hej Vy! Odhoďte zbraň a vstaňte s rukama nad hlavou!" zněla slova prvního policisty který vtrhl do krámku...
,,Ale to je jen omyl! Vždyť já jsem sem jen-"
,,Mlčte! Dejte ruce za hlavu a otočte se! Cokoliv řeknete může být u soudu použito proti Vám!" nakázal poručík a dal Michaelovi pouta...ten ani nedutal...sice to bylo nespravedlivé ale co mohl dělat?...
Když Michael nastupoval do policejního auta, kolem se hned objevil tisk a samozřejmě si nenechal ujít příležitost aby ho mohl vyfotit...

,,Ach, bože...co tu dělám? Chtěl jsem jen pomoct..." říkal si pro sebe Michael... :(
Mezitím jeli na stanici...a Michael si pomyslel, že ho muselo po cestě vyfotit snad 100 fotografů...hned si představoval ten titulek co bude určitě zítra hned v bulváru...a představoval si to dobře...

Na policejní stanici ovšem dojeli druzí...když se totiž probrala prodavačka ze zlatnictví, řekla ať jí okamžitě zavezou na stanici, že ona bude svědčit že Michael nic neukradl a ani jí nevyhrožoval...to ovšem Michael nevěděl a tak byl celouu cestu zamlklý...vystoupili a šli na stanici...hned jak ji ale uviděl nabral sebevědomý...
,,Tak už je Vám líp?" optal se Michael prodavačky...
,,Ano, už je všechno v pořádku...policii jsem vypověděla že nejste žádný násilník a ani zloděj. A protože se nic z krámu neztratilo, pustí Vás už za pár minut domů..." vysvětlila mu...Michael byl bez dechu...byl šťastný...opravdu ho za pár minut pustili a odvezli ho k jeho autu aby mohl odjet domů...jela s nimi i prodavačka...když vystoupili, řekla jen Michaelovi, že tenhle den byl pro ní ten nejhezčí...
,,A kde jsme to my skončili?" začal Michael...
,,Jak to myslíte? Jo ták! Chcete nějaký ten šperk?" optala se...
,,No jistě...proto jsem sem vlastně přišel." opáčil Michael a šli společně do krámku, kde pro Debbie vybral krásný prsten...

Když přijel domů, Debbie stála v kuchyni, v náručí měla malého Prince a netrpělivě čekala...
,,No kde jsi? Bála jsem se..." pohrozila Debb
,,To si ani nedovedeš představit co se mi stalo...(a začal vyprávět a obdarovávat...)..."

,,A já o tebe měla takový strach!" zavzlykala...každý by poznal že ty slzy nebyly 100 % upřímné, kromě Michaela...
,,Promiň, ale nemohl jsem za to! Bylo to všechno tak rychlé...ani jsem to pomalu nestíhal chápat!" teď ovšem začal vzlykat Michael... ( :D )

A z toho celéo nakonec začal vzlykat i malý Prince...
,,Ale copak je drobečku?" cukroval Michael...v tom se Prince začal smát a na Michaelovi bylo vidět že je opravdu rád...
,,Ukaž, pochovám si ho..." řekl Michael, když přebíral Prince...
,,Tak já jdu zatím udělat oběd." řekla Debb nepříjemně a odešla...

,,Tak co ty náš malý drobečku? Přece nebudeš plakat! To se přece nesluší!" a v tom se začal smát jak Prince tak Michael...pak se ale začalo chtít Princovi spát, a tak ho Michael odnesl do ložnice a uspal...Debb zatím chystala v kuchyni nějaké maso k obědu...a najednou začal zvonit telefon...zvedl ho Michael...

,,Dobrý den, tady Michael Jackson, přejete si?" začal Michael slušně...
,,Michael ? Tak to je OMYL!" a neznámý muž zavěsil...
,,Haló?" zavolal ještě naposled Michael, zaklapl telefon a šel to povědět Debb...

,,No představ si to! Klidně zavěsil!" odvyprávěl Michael celý ten podivný příběh...
,,Tak to je opravdu divné..." řekla Debbie, na které byla vidět nervozita...
,,Ale copak je miláčku?" přišel Michael zezadu k Debbie, chytl ji kolem pasu a hlavu si k ní položil na rameno...
,,Vůbec nic!" odvětila a přitom se řízla do prstu...
,,Pane bože Debbie! Honem zavaž si to! Nebo mi tu vykrvácíš! Ou...mě se udělalo nějak md-l-o..." a bác...Michael leží na zemi...i přes to, že se mu nikdy když viděl krev špatně neudělalo...
,,Michaele?" plesk! a Debbie mu jí vrazila...
,,Debb, co blázníš? Nemlať mě...au" až pak mu došlo co se stalo a že to byla nutnost...
,,Měl by sis jít lehnout Michaele..." poučila ho Debb a pomohla mu vstát...
,,Dobře, půjdu, asi toho na mě bylo dneska až moc..." řekl a odešel za pomoci Debbie do ložnice...natáhl se na postel a za chvíli usnul...bylo vidět že spánek Michael opravdu potřeboval...ovšem nevěděl, co ho čeká hned ráno...

2. Zatčen!

31. prosince 2009 v 11:38
Ikdyž už bylo po všem, skončili v silném objetí...a najednou se Debbie ozvala...
,,Michaeli?" ovšem Michael neodpověděl...zeptala se tedy znovu...
,,Michaeli?" místo odpovědi zaslechla Debbie zvuk, připomínající spokojené pochrupování...došlo jí že Michael byl tak silně fyzicky vyčerpán, že PROSTĚ USNUL! Opatrně se začala zvedat a Michaela ze sebe opatrně sesunula...Vstala a začla hledat nějakou deku, aby Michaela přikryla...ovšem využila příležitosti a vytočila NÁM neznámé číslo...z telefonu se ozvalo jen hlasité ,,Ahoj, už jsem se na Tebe těšil až zavoláš..." a najednou se na Debbiině tváři objevil ten stejný úsměv, jaký měla než se Michael ráno vzbudil...

,,Ahoj, no já jsem se na Tebe taky těšila!" odpověděla jen krátce Debbie...
,,Tak co zítra podniknem?" ozval se hlas z telefonu...
,,Zítra nemám čas..." odpověděla záhadně Debbie...
,,Jakto? Copak manžílek mě vystřídal a udělal si na tebe taky někdy čas?!" ozval se opět hlas z telefonu, ale teď už ho bylo víc slyšet a proto Debb odešla do jiné místnosti...
,,Tohle neříkej!" zanadávala Debb...
,,S tebou končim! S bohem!"......
,,Ale počkej?!" chtěla ještě Debb něco říct...ale už to nestihla...muž zavěsil...

Konečně se ale Debb podařilo najít deku, takže mohla Mika přikrýt...jen co ho zakryla, Mike se začal probírat...
,,Tak co...jsi pro dnešek spokojená?" zavtipkoval Michael...
,,Ano, jsem..." odpověděla krátce Debb a letmo ho políbila...
,,No, tak já se asi přesunu do ložnice ne? Přece se tady nebudu lámat na tý malý sedačce." zasmál se Michael...a Debb mu naznačila aby si na sebe něco oblékl, byl nahý a malý Prince ještě nespal...
,,Stůj! Michaele! Prince ještě nespí, přece mu nechceš způsobit šok!" zavtipkovala Debbie a začala se smát...poté i Michael... :D
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
RÁNO
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dneska se neobvykle vzbudil první Michael a řekl si že by mohl Debb nějak překvapit...proto se potichu oblékl a vytratil z ložnice...
,,Čím jí ale překvapit?" řekl si pro sebe Michael...,,Už vím!" vyhrkl najednou a šel do chodby se obout...nastoupil do auta a jel do města...jak jinak než za doprovodu fanoušků, kteří když Mika uviděli, běželi za jeho autem...Mike zaparkoval před krámem se šperky a šel dovnitř...
,,Dobrý den, máte tady nějaký pěkný kousek pro jednu krásnou ženu?" vtipkoval Michael...ovšem nemohl tušit že prodavačka je jeho fanynka a tak se na ní krásně usmál...
,,Ó, vy jste Michael Jackson!" vyhrkla ,,Obdivuji Vás už odmala! Mohl byste se mi podepsat?" byla údivem bez sebe...
,,Ale jistě...co bych pro tak krásnou ženu neudělal?" začal Mike opravdu dost vtipkovat, protože prodavačka byla jen obyčejná, nehezká žena...tu to samozřejmě dojalo, ale tak si to Mike nepředstavoval! Když totiž podal ženě papírem s jeho autogramem, opatrně jej převzala a pak omdlela a spadla za pult...když padala, zavadila rukou o poplašné zařízení, které na sebe ale neupoutává pozornost když přivolává policii...to aby zloději nespěchali a neutekli dřív než dorazí...Mike instinktivně přeskočil pult a se ženou jemně třásl...
,,Halo? Jste v pořádku? Proberte se!" cloumal s ní Mike...pak se žena začala pomalu probírat...
,,Ó...mě se splnil sen." zněla její první slova...
,,Váš sen byl omdlít?" zeptal se Michael...
,,Ou, to ne..." odfrkla si ... ,,Můj sen byl potkat Michaela Jacksona! A ten se mi splnil!" a v tom zase upadla do bezvědomí...
,,Pane bože, ženská! Proberte se! Co mám dělat?" stačil říct Michael a najednou si všiml jak před zlatnictvím parkuje asi 5 policejních aut...než stačil cokoliv říct, vřítili se dovnitř policisté a mířili na něj zbraněmi...
,,Hej Vy! Odhoďte zbraň a vstaňte s rukama nad hlavou!" zněla slova prvního policisty který vtrhl do krámku...
,,Ale to je jen omyl! Vždyť já jsem sem jen-"
,,Mlčte! Dejte ruce za hlavu a otočte se! Cokoliv řeknete může být u soudu použito proti Vám!" nakázal poručík a dal Michaelovi pouta...ten ani nedutal...sice to bylo nespravedlivé ale co mohl dělat?...
Když Michael nastupoval do policejního auta, kolem se hned objevil tisk a samozřejmě si nenechal ujít příležitost aby ho mohl vyfotit...


1. Nový začátek

31. prosince 2009 v 11:06

Tento příběh začíná v roce 1997...

,,Spinkej můj synku..." chlácholil Michael svého synka Prince a nežně ho choval ve své náruči.
,,Michaele, ten je u tebe jako v bavlnce!" pochválila pyšného tatínka Debbie.
,,Musí, je to přece můj milovaný syn.Viď broučku?" poznamenal Michael.
Prince jako by to svým slabým hláskem potvrdil a za chvilku usnul...Michael ho pomalu a opatrně položil do postýlky, přikryl dekou a lehce políbil...

,,A co budeme teď dělat my?" zeptala se Debbie, přišla k Michaelovi a tiskla se na něj.
,,Půjdeme spát...dneska mi není nějak moc dobře Deb, odložíme TO na později..." odstrčil ji od sebe Michael (samozřejmě jen lehce) a odešel do ložnice...
,,Michaele, s tebou si člověk moc neužije!" poznamenala Debbie a šla do koupelny.
,,Dneska mi opravdu není dobře Debbie...můžeš to aspoň jednou pochopit?" zabručel Michael a začal se převlíkat do pyžama...

,,Chápu to..." poznamenala Debbie a zalezla do postele.,,Tak mě ale aspoň polib na dobrou noc, ne?" řekla trochu naštvaně Debbie a nastavila se na polibek...
,,Tak dobře..." odpověděl Michael, naklonil se nad Debbie a letmo jí políbil.,,Spokojená?" zeptal se trochu se smíchem Michael.
,,Teď už ano." odpověděla krátce Debbie a na to se otočila, přikryla až ke krku peřinou a za chvíli usnula...zatímco Michael ještě dlouze přemýšlel...
,,Proč jí jde pořád jen o to JEDNO?" ptal se sám sebe v duchu Michael...chvíli na to usnul také...
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
RÁNO
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jen co Michael otevřel oči, zaslechl jak Debbie s někym mluví na telefonu. Zvedl se a šel do obýváku odkud se rozhovor ozýval...ještě než Debbie zastihla Michaela že se k ní blíží stačila na otázku položenou volajícím odpovědět...

,,To víš že se těším!" usmívala se, ale hned jak uviděla Michaela, úsměv se vytratil a nahradil ho nervórní pocit...
,,Už musím končit, tak zatím!" odpověděla krátce Debbie a zavěsila.
,,Kdo to byl?" optal se Michael...
,,Ale to nic! Jeden můj kolega z práce. Říkal, že prý budeme mít nějaké volno." na Debbie bylo cítit, že z toho co řekla není moc pravdy...ale Michael na to nijak zvlášť nereagoval...
,,Opravdu? Tak to je skvělé...můžeme si aspoň udělat nějaký pěkný výlet." radoval se Michael...
,,Zlato..." řekla znuděně Debbie...,,A nemůžeme mít aspoň jeden den sami pro sebe?" navrhovala Debbie a Michaelovi bylo hned jasné o CO jí jde...ale i přesto odpověděl kladně...
,,Tak dobře, budeme doma společně trčet..." odsekl Michael ale na to se začal smát...
,,Ale lásko, ty to říkáš, jako kdybys mne už nemiloval? Cožpak spolu nemůžeme trávit více času?" odpověděla Debbie a krátce na to jí začali téct slzy...
,,Miluju Tě! Jak Tě tohle mohlo jen napadnout?" řekl Michael a šel se posadit k Debbie na sedačku...krátce na to jí začal utírat slzy...

,,Tak proč spolu nemůžeme trávit více času?" začala se opět vyptávat Debbie...
,,Dělám co je v mých silách...ale to víš! Vzala sis za muže zpěváka a né zahradníka! Nemůžu být pořád doma, ikdyž bych chtěl, musím jezdit na turné, aby jste se měli dobře..." odpověděl Michael...a krátce na to ho začala Debbie vášnivě líbat...oplácel jí polibky, protože nechtěl aby si Debbie myslela že jí už nemá rád...Debbie nepřestávala...spíše naopak. Začala ho pomalu svlékat a on se přidal a OPĚT jí to začal oplácet...když byli konečně nazí, začali s tím, co Debbie pořád tak chtěla...

Ikdyž už bylo po všem, skončili v silném objetí...a najednou se Debbie ozvala...
,,Michaeli?" ovšem Michael neodpověděl...zeptala se tedy znovu...
,,Michaeli?" místo odpovědi zaslechla Debbie zvuk, připomínající spokojené pochrupování...došlo jí že Michael byl tak silně fyzicky vyčerpán, že PROSTĚ USNUL! Opatrně se začala zvedat a Michaela ze sebe opatrně sesunula...Vstala a začla hledat nějakou deku, aby Michaela přikryla...ovšem využila příležitosti a vytočila NÁM neznámé číslo...z telefonu se ozvalo jen hlasité ,,Ahoj, už jsem se na Tebe těšil až zavoláš..." a najednou se na Debbiině tváři objevil ten stejný úsměv, jaký měla než se Michael ráno vzbudil...