103. Dostaň mě odsud!

7. ledna 2010 v 18:51
,,Ale no tak! Pane Jacksone! Už je večer, hlídejte si kalorie!"
,,No ty vole, oni fakt nekecali!" řekl si pro sebe s hlavou zanořenou ve špajzu...
,,No tak! Nechte tam ty bonbóny a sušenky!" začala mu nařizovat chůva...
,,Ale no tak, ještě neni přece tak pozdě!" smlouval Michael se smutně-psíma očima...
,,Já to s vámi ale myslím dobře. Vidím, jak jste krásně hubený, tak si to nekažte nějakýma hloupýma sladkostma!"
,,No dobře...jdu už spát, už můžete jít domů. Zaženu i děti a půjdem společně spát."
,,No dobře, půjdu. Ale né, že až odejdu, půjdete sem a narvete se sladkým!"
,,Nebojte, nenarvu..." zasmál se Michael...
,,Tak naschle!" rozloučila se chůva a odešla. Michael šel mezitím k dětem do pokoje a převyprávěl jim celou tuhle historku. Ty když si to doposlechly, nemohly se přestat smát...
,,No vidiš! A nám si nevěřil!"
,,Tak teď už vám věřím, dobře? Teď ale už půjdeme spát!"
,,Tak dobrou noc tatínku..."
,,Dobrou děti!" políbil je na dobrou noc a sám odešel do své ložnice. Převlékl se a do půl hodiny tvrdě usl. Byl už znavený z toho nemocničního prostředí a z toho všeho kolem. Děti také tvrdě usnuly, celý den totiž kvůli té jejich zlé chůvě běhali po zahradě, protože s ní nechtěly být doma. Michael si spánek doma opravdu vychutnával. Konečně se mohl roztáhnout jak on sám chtěl, a nebyl stále omezený jen na nemocniční lůžko. Jeho spánek ale netrval příliš dlouho. Zrovna když se Michaelovi zdálo, jak si užívá volno se svými dětmi a Dorou, probudil ho nepříjemný zvuk telefonu. Velmi znaven a otráven, že ho někdo budí, se vyhrabal z postele a došel ke konferenčnímu stolku s telefonem...
,,Prosím?" zachraptěl...
,,Haló?" zašeptal hlas...
,,No? Prosim?"
,,Michaele, jsi to ty?" poznal ženský tlumený hlas...
,,Ano, tady Michael, kdo je tam?"
,,Michaele, tady Dora..."
,,Doro, proč mi voláš uprostřed noci?" Michaelovi vůbec nedošlo, jak se mohla Dora ze svého pokoje dostat někam, kde je pevná linka...
,,Michaele, musíš mi pomoct!"
,,Počkej, Doro, jak jsi se vůbec dostala k telefonu?" uvědomil si to Michael...
,,Michaele, to je teď jedno!"
,,No ale pro mě je to docela záhada!"
,,Michaele, musíš mi pomoct! Prosím?"
,,A jak ti mám pomoct?"
,,Musíš mě odsud dostat!"
,,Ale Doro vždy-"
,,Michaele prosím! Pomoz mi! Já už tu nechci být! Už jsem unavená z toho, jak se na mě každý den chodí koukat jako na vzácný obraz! Každý den mám předepsaných 10 prášků! Prý mi mají pomoct, ale k čemu mi jsou když mám nevyléčitelnou rakovinu? Sestry jsou tu na mě protivné. Šla jsem po chodbě a slyšela jak si o mě něco šuškali. A bylo to něco ve smyslu JAK DLOUHO SI SAKRA MYSLÍ, ŽE TU JEŠTĚ BUDE? STEJNĚ UŽ NEMÁ MOC ČASU! Nechci tu být, když jsem někomu protivná tím, že jsem nemocná..."
,,Doro já...nevím co na to říct..."
,,Lásko, pomoz mi, prosím...dostaň mě odsud!"
,,Ale Doro, vždyť ti to musí pomáhat! Jinak by ti to nedávali."
,,Prosím...Michaele, chci ten svůj poslední čas strávit s vámi...s tebou...a s našimi dětmi...společně...u nás doma..." z těchto slov se Michaelovi sputila lavina slz. Nikdy by nečekal, že ho to tak dojme, a né teď, uprostřed noci...
,,Zítra pro tebe přijedu..." ukončil Michael těmito slovy rozhovor a zavěsil sluchátko...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama