107. Nemusíš se omlouvat

7. ledna 2010 v 18:54
,,Chceš to vědět? Tak se koukni!" postavil se a na jeho kalhotech by znát docela slušně velký HRBOL ,,Takže už víš?" rozčílil se trochu a pak se rozesmál...
,,Tak proto! Já čekala kdy už ho uvidim!" začala se smát...
,,Takže! Nakojit! Uložit do postýlky! A přijít za mnou do ložnice!" nakázal...
,,Ale Michaele, ty jeden čuňáku!" protočila oči se smíchem...
,,Já a čuňák? Se podívej na sebe, co jsi tady před 5 minutama dělala, a co to dělalo se mnou!" vyčetl jí a podíval se mezi nohy ,,Tak tebe to ještě nepřešlo!?" řekl vyčítavě svému rozkroku... :D
,,Asi ho něco pořádně rozhycovalo..." řekla Dora a svůdně si olízla rty...
,,Tak na tohle ti můžu říct jen jedno...pospěš si!" poslal ji polibek a odešel...
,,No, Blankete, už tě konečně můžu v klidu nakrmit..." řekla a pohladila ho po tváři...

Blanket jí na to jen lehkým protáhnutím odpověděl a zpět se chopil ,,své práce". Dora ho nežně chovala a houpala. Blanketovi se pomalu zavírali oči. Nepřestávala se na něj dívat, byl tak nádherný, až si opět uvědomila, že ho za chvíli ztratí. Při té představě se jí v očích zatřpytily slzy. Stékaly jí proudem po tvářích a pak si všimla, že Blanketa uplně namočila. Snažila se mu to otřít, ale nepomohlo to, proto ho převlékla do jinného pyžámka a odnesla do postýlky. Popřála mu dobrou noc, přestože bylo odpoledne, věnovala mu pusu na čelo a odešla...
,,Těšil jsem se na tebe..." řekl Michael, připravený jen v trenýrkách na posteli...
,,Nic nebude..." padla vedle něj z vozíku na postel...
,,Co se stalo?" divil se...
,,Nic, vůbec nic..." hlesla a otočila se k Michaelovi zády...
,,Ale no tak, vždyť jsi to sama chtěla..." přisunul se k ní a začal ji hladit po stehnech...
,,Michaele dost!" otočila se prudce...
,,Tak promiň, ale v kuchyni jsi vypadala jak-"
,,Je mi jedno, jak jsem vypadala v kuchyni!"
,,Ale-"
,,Prostě to nechci...nezlob se!" otočila se zpátky...
,,Promiň...já...já...prostě jsem myslel, že jsi to chtěla?" nechápal...
,,Né, to já se ti musim omluvit. Já...to chtěla, ale...už ne...odložíme to prosím tě na jindy?"
,,Jasně, vždyť, když nechceš, nemůžu tě nutit! Jdu se zase obléct!" zvedl se z postele a zamířil ke skříni...
,,Omlouvám se...já-"
,,Doro nemusíš se mi omlouvat! Já tě chápu..." mrkl na ni...
,,Díky...Michaele?"
,,No?"
,,Pojď ke mě. Chci tě mít vedle sebe."
Ten hned jak se dooblékl, šel k ní na postel. Dora se k němu otočila obličejem a zanořila se svýma očima do těch jeho čokoládových. Michael si ale zanedlouho všiml, že se jí oči pomalu začínají utápět ve velkém množství slz. Zlehka ji objal a Dora se k němu po nějaké chvíli silně přitiskla. Pak jen zaslechl na své hrudi velmi bolestné a smutné vzlyky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama