115. Záchranáři

20. ledna 2010 v 18:33
,,Neodejdeš! Budeš tu se mnou nadále. Já nedovolím, abys mi odešla!" stále ji choval ve své náruči. Dora, ikdyž jí už netlouklo srdce, měla na tváři úsměv. Byl slabý, ale Michael stále věřil, že vše bude jako dřív...
Za necelých 5 minut přijela sanitka. Michael měl štěstí, že děti spí. Nikdy nechtěl, aby tohle zažily nebo viděly. Záchranáři vrazili do domu...
,,Tak kde ji máte?"
,,Tady jsem! Tady! Nedýchá! Pomozte jí!"
,,Položte jí na zem! Tady! Johnne, musíme jí dát resuscitaci. Ujmi se úst!"
,,Dobře!"
,,Pane, jděte se posadit! Tohle je naše práce, my to zvládnem!"
,,Dobře, jdu..."
,,Tak Johnne! Tři, dva, jedna, teď!" druhý záchranář na povel vdechl do Dořiných úst ,,A znovu! Tři, dva, jedna!"
Tento proces se opakoval nejméně 10x. Záchranáři to vzdali. Věděli, že už je konec...
,,Tak co je? Vždyť pořád nedýchá! Pomozte jí! Prosím, moc vás prosím..." klekl si na zem a prosil...
,,Pane, už jí nemůžeme pomoci. Ona už není mezi námi. Upřímnou soustrast..." hlesl jeden ze záchranářů...
,,Ale né, to né! To neni možné, prosím! Já vám zaplatím, pomozte jí!"
,,Pane, popište nám situaci, když jste zjistil, že vaše paní nedýchá."
,,No, já...spal jsem a pak jsem jí něco říkal, ale nedíval jsem se na ní. No a potom...já...no...otočil jsem se na ní...a...no...chtěl jsem jí přikrýt peřinou...ale...ona...no...byla studená...já...poznal jsem že všechno není v pořádku...no...a...pak...zavolal jsem vás..." vykoktal ze sebe...
,,A vaše paní trpěla nějakou chorobou? Něco se srdcem? Já vím, že teď na to asi není ta pravá chvíle, ale...věděli jsme o ní jen že nedýchá, nic víc jste nám neřekl."
,,Ona...měla...no...měla rakovinu..." brečel...
,,Rakovinu? A jako čeho? A dával jí lékař naděje?"
,,No, měla rakovinu kostní dřeně. Víte, on, lékař říkal, že má dva měsíce života..."
,,A jak je to dlouho, co vám to řekl?" zajmal se o věc záchranář...
,,No, asi tak měsíc a půl. Já...víte...věděl jsem, že mě asi brzy opustí...ale...já...netušil jsem...netušil jsem, jaké to bude...víte...až se to stane...já...bože, já nemůžu..." sanitář mu nastavil náruč a Michael jí přijal. V téhle chvíli mu bylo jedno, jak to bude vypadat. Bylo mu hrozně. Právě ztratil to, na čem mu neskutečně moc záleželo. Nedokázal zastavit pláč. Záchranář ho chápal. Věděl, jaké to je, ztratit někoho blízkého. Sám tohle zažil, a proto to chápal. Snažil se Michaela uklidnit, ale moc se to nedařilo. Bylo mu líto, když viděl, jak se Michaelovi podlamovaly nohy a stále brečel. Z toho všeho mu začaly slzet oči. Vůbec mu nezáleželo na tom, že teď má v náruči Michaela Jacksona. On ho neviděl. Neviděl tu známou osobnost a showmana! Teď viděl jen křehkého člověka s krásnou duší. Člověka se srdcem na správném místě. Michael pak zničeho nic začal povolovat objetí. Záchranář nevěděl, jak se má zachovat. Michael ho pustil a s uslzenýma očima se na něj díval. Bylo mu ho líto, když viděl, jak ho ztráta ranila. Zbystřel, když na Michaelovi viděl, jak se mu začínají přivírat oči a začíná se motat. Instinktivně ho chytil za pas a bylo právě načase! Michael omdlel. Hladce ho položil na zem a zvedl mu nohy, aby se mu nahrnula krev do mozku. Michael se za chvíli probral. Chvíli si nepamatoval, co se stalo, ale pak se rozvzpomenul...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 20. ledna 2010 v 20:07 | Reagovat

co mi to děláš :(

2 zuuzcaa zuuzcaa | 20. ledna 2010 v 20:39 | Reagovat

chuděrka malej :-(

3 VasinovaA VasinovaA | 20. ledna 2010 v 20:53 | Reagovat

ježiši chudáček :( :(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama