118. Nehoda

22. ledna 2010 v 18:54
Dlouho jsme se neviděli, naposled když...no, když vám řeknu, že je to půl roku, tak asi tušíte. Janet o mě a o Doře věděla, kdybyste Janet znali, svěříte se jí také. Hned ten den jsem jí volal, jestli by nemohla přijet a řekl jí, co mě dneska potkalo. Byla z toho zaskočená asi stejně tak, jako já sám. Janetka je úžasná už jen v tom, že se na nic nevyptávala, do telefonu mi jen řekla ,,Mikeu, vydrž to, hned jsem tam!" a do půl hodiny přijela. A proto mám Janet tak rád! Je úplně jinná, než zbytek mé rodiny...
Á, Janet je tady! Právě zazvonil zvonek! Vypadal úžasně jako vždy. Pozdravili jsme se a já odjel, abych jí moc dlouho nezdržoval. Nastartoval jsem a vydal se vstříc novým zážitkům.
Tak a konečně na silnici! Je tady nějaká zácpa a nedá se tady moc dobře projet. Teda, v tom autě je hrozný ticho! Mám dvě možnosti, buď si procvičit hlasivky a nebo zapnout rádio. Zvolím tu druhou variantu. Teď se mi moc zpívat nechce. Zapnul jsem rádio a hned poznal, že se brzo opět uslyším. Právě začínali první tóny Beat it...
Rytmus mne tak pohltil, že jsem si nakonec zpíval taky. Zrovna když jsem se blížil k semaforu, přestal jsem zpívat, abych se mohl naplno soustředit...
Přesně v ten moment začal znít refrén a mě se zdálo, jako bych v autě nebyl sám. Ani nevím proč, ale otočil jsem se na sedadlo na své pravici. To, co jsem tam viděl, měl ale vyděsilo k smrti...
Vedle na sedadle jsem spatřil Doru, která na mne do refrénu mé písně Beat it (Zmiz) křičela...
,,Zmiz! Michaele, lásko, musíš odsud zmizet!" nevěřil jsem vlastním očím, ale rychlá úvaha rozhodla za mě a já se bláhově zeptal...
,,Co tím myslíš?"
,,Ten kamion se srazí s tou dodávkou! Nesmí se ti nic stát! Musíš na sebe dávat pozor Michaele!" křičela na mě stále a pak stlumila hlas ,,Už kvůli našim dětem..."
Když jsem se na ní podíval, měla slzy v očích a mizela mi před očima. Slzy se mi z toho automaticky spustily také. Hleděl jsem na ni a ona se pomalu ztrácela a splývala s okolním vzduchem. Najednou po ní nezbylo nic, ale já se stále díval na sedadlo vedle sebe...
Z letmého kómatu mě probral klakson, který se ozval přede mnou i za mnou. Rychle jsem škubl hlavou dopředu, a vybavil si Dořina slova, ale bylo příliš pozdě a já naboural do dodávky přede mnou...
Ta otřesná bolest, když jsem se hlavou praštil o volant, mi projela celým tělem. Ten náraz způsobil, že to se mnou praštilo ještě o opěradlo mého sedadla a já najednou nemohl dýchat. Lapal jsem po vzduchu jako ryba bez vody. Vůbec mi nešlo nadechnout se! Byl jsem nervózní a nevěděl, co se se mnou děje. Před sebou jsem viděl přesně to, co Dora říkala. Dodávka se srazila s kamionem. Ale Dora říkala ještě něco a to, abych na sebe dával pozor. Proč jsem byl předtím najednou jako zmrazený a nedokázal odtrhnout pohled od vedlejšího sedadla? Všechno kolem mě se začalo točit a také se mi začalo chtít spát. Aniž bych chtěl, oči se mi pomalu začaly zavírat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuuzcaa zuuzcaa | 22. ledna 2010 v 19:18 | Reagovat

:-O :-O echceš zabít i Michaela, že ne ? :-O ... tak šup šup, honem ho z toho auta někdo vytáhněte :-O

2 VasinovaA VasinovaA | 22. ledna 2010 v 20:03 | Reagovat

ty chceš zabít i michaela? :-O honem další díl ať vim jak to dopadne

3 love.U2 love.U2 | 22. ledna 2010 v 20:09 | Reagovat

hej coooooooooooooooo

4 Alca.Fe Alca.Fe | 22. ledna 2010 v 20:21 | Reagovat

Já řikala že z toho budete na větvi...

5 Nika Nika | Web | 22. ledna 2010 v 20:28 | Reagovat

jestli zabiješ i Michaela tak přísahám že zabiju já tebe !xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama