16. Rozloučení

1. ledna 2010 v 18:22
,,A co když Vás třeba nebudu poslouchat? Nejsem jako Michael! Umím se vzepřít! " odpověděla...
,,Hmm, zajmavé...a co bys řekla třeba na to...kdybych Ti podpálila dneska v noci až budeš spát dům?" nepřestávala vyhrožovat...
,,To snad nemyslíte vážně?!" plakala...
,,Opravdu?...zeptala se s úsměvem...,,Radši se zpakuj a vypadni, jinak Ti bude dneska v noci trošku horko..." ukončila rozhovor Debbie a zabouchla za sebou dveře...

Doře bylo na nic...ale co mohla dělat? Stále nepřestávala brečet...šla do své ložnice a začala si balit kufry...se slovy ,,Nic jinného mi nezbývá..." si házela do kufrů své oblečení...

Asi po hodině se už Michael začal strachovat...

,,Tak kde je?" zeptal se sám sebe... ,,Půjdu jí zavolat..." řekl a skákal po jedné noze k telefonu...

Tů, tů, tů, tů, tů...
,,No sakra! Co se to děje?" zaklel... ,,Děti? Děti! Kde jste?" zavolal...
,,Tady jsme tatínku..."zvolali děti z pokojíčku...
,,Půjdu se podívat ven, zamknu Vás aby se sem nikdo nedostal, hned jsem zpátky..." řekl...
,,Ano, neboj se, nikomu neotevřem..." prohlásili děti...
,,Hodné děti..." pochválil je a šel ke dveřím...

Nejdřív musel překonat už docela zarostlou zahradu, aby se vůbec dostal k vratům...když se tam konečně dostal, zavřel za sebou a šel směrem k Dořinýmu domu...
Když se konečně dostal před dveře, zaklepal...ale nikdo neotevíral...

,,Haló? Doro? Jsi doma? Tady Michael." křičel za dvěřmi ale nikdo uvnitř nebyl...zkusil to znovu, ale zase nic...když odcházel všiml si obálky zapíchnuté do malého keříku u vchodových dveří...

Michael nic nechápal...svět se mu hroutil pod rukama...ale Dora věděla proč to dělá...chtěla ochránit svou rodinu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka♫♪ Lenka♫♪ | 2. března 2010 v 14:45 | Reagovat

Říkala jsem že ho to zničí ty si normální teroristka chudáček malej!!! :-?  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama