68. Rozmluva s doktorem

1. ledna 2010 v 19:20
Nejdřív mě pořád otravuje Debb, když to skončí, postřelí mi Doru, můj smysl života! Už jsem myslel, že ji nezachrání! Povedlo se, ale Ty mi ji zase chceš vzít? Proč tohle všechno děláš?" honilo se mu myslí...

Zanedlouho už dorazili do nemocnice. Michael hned jak zaparkoval, pomáhat Doře do vozíku, který do teď ležel v kufru. Michael řekl dětem, že když se nemůžou chytit jeho, tak ať se chytí aspoň Dory za ruku, když on jí veze a má plné ruce. Děti hned poslechly, ale pořád nechápaly, proč jdou zase do té nemocnice? Michael je nechtěl trápit a tak jim ani neřekl, že Dora už zřejmě nemá moc času, ikdyž zevnitř ho to sžíralo jako kyselina. Dojeli do recepce a Michael se hned zeptal, kde by našli toho pana doktora, že s ním potřebují mluvit. Ochotná recepční jim to hned prozradila a už byli na cestě za ním. Vyjeli výtahem do 4. patra a hledali jeho kancelář. Ani to jim ovšem netrvalo dlouho, protože věděli jak se jmenuje, a tak jeho kancelář hned poznali, podle vizitky na dveřích. Michael lehce zaťukal a vstoupil dovnitř. Doktor tam měl zrovna jednu pohlednou sestřičku, která když vstoupili dovnitř, koukala jak chleba z tašky, asi je při něčem zrovna přistihli...

,,Dobrý den, pane doktore, přišli jsme si s Vámi promluvit..." pozdravil slušně Michael...
,,Dobrý den, asi už vím, proč přicházíte." řekl s pohledem na Doru a té se v očích opět zatřpitily slzy. Doktorovi vše došlo, a tak raději ještě před odchodem poradil sestře, aby sebou vzala i děti. Ty sice odporovali, ale pak se nechali nalákat na spoustu hraček, které jim sestra nabízela...

,,Takže, mluvte..." začal doktor...
,,Dora mi doma řekla, že prý má rakovinu."
,,Ano, objevili jsme ji, když jsme operovali její páteř."
,,A čeho je to rakovina?"
,,Kostní dřeně. Je to velmi vážné, Vaší paní, už není pomoci. Je mi líto..."
,,A opravdu by se to nedalo nějak udělat?" naléhal Michael se slzami v očích...
,,Je mi líto, kdyby měla třeba rakovinu ledvin, dala by se jedna vyjmout a mohla by žít s tou druhou, ale kostní dřeň se vyměnit nedá, je mi líto..." Michael se při těchto slovech chytl za hlavu a zavzlykal...
,,A kolik jí zbývá asi času?" řekl s obličejem přikrytým rukama...
,,Nedá se to přesně určit, ale nejdéle dva měsíce..." Michaelovi se zpustila další lavina slz...
,,Oh bože..."
,,Vím, že to pro Vás musí být těžké, pane Jacksone..."
,,A pro mě ne?" ozvala se Dora ,,Myslíte si, že mě se chce umřít ve 28 ?" rozlobila se trochu...
,,Ale to přece netvrdím..."
,,Vyznělo to tak..."
,,Tak to se omlouvám, ale myslím, že dále Vám už asi nebudu nápomocný..."
,,A nedali by se ty dva měsíce nějak prodloužit, aby žila ještě déle?" podíval se na doktora smutným pohledem...
,,Michaele, já už nemám šanci..."
,,Jedině kdyby byla paní Dora u nás v nemocnici, připojená na přístrojích, dalo by se to možná trochu oddálit..."
,,A můžete jí hned přijmout?"
,,Ale Michaele-"
,,Doro, nejraději bych byl, aby si žila co nejdýl...prosím..." Dora při pohledu na jeho smutnou tvář jen lehce kývla...
,,Tak dobře..." hlesla ,,Ale stejně to k ničemu nebude..." řekla když vstávala, aby šla do svého nového pokoje...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama