81. Není to tak snadné...

7. ledna 2010 v 18:33
,,No, nejmíň ve 20!"
,,Cože?" chytl se za hlavu...
,,Já se začal líčit až v době Thrilleru!"
,,Ach jo..." povzdychl si...
,,No, umyvadlo čeká Princi!" řekl s úsměvem a šel k němu, aby mu pomohl se správně odlíčit...
,,No dobře no..."
,,Co Tě to vůbec napadlo? Takhle malý! Mohl sis klidně vypíchnout oko!"
,,Byl jsem opatrný!"
,,No, to vidím! Koukni se do zrcadla, ty oči máš celé rudé!"
,,Tak...trochu jsem se dloubl no..." přiznal Prince, když se mu Michael koukal do očí...
,,Já to věděl! Už to ale nikdy nezkoušej! Jen pod mým osobním dohledem!"
,,Dobře tati..." odsouhlasil Prince...
,,A oblečte se! Za chvíli vyrážíme za Dorou do nemocnice." oznámil jim...
,,Jó!" děti se šťastným pokřikem vyrazili z koupelny hned do svého pokojíčku, aby se oblékly.
Michael se nestačil divit. Zůstal tam stát společně s odličovacím mlékem a tampónem v ruce. xD Všechno v koupelně po dětech uklidil a šel se taky převléci. Děti byly hotové snad už za dvě minuty. Bylo vidět, že se na Doru opravdu těší. Michaelovi to trvalo o něco déle, neklidným spánkem totiž rozházel celou manželskou postel a do teď ji ještě neustlal. Ale netrvalo dlouho a vyjeli. Děti si celou cestu v autě zpívali a Michael s nimi. Nenechal se rozrušit ranním nevrlým telefonem a snažil se mít dobrou náladu. Proč taky mít celý den zkažený od nějakého blbého Roggera? Říkal si pořád dokola. Hned jak zaparkoval, začaly se děti prát s bezpečnostními pásy. Chtěli být rychle venku, ale pásy jim pořád nešli rozepnout a pak se jako zachránce objevil jejich otec a odpoutal je. Děti radostí vyběhli hned na chodník, a už chtěli běžet do nemocnice, ale Michael je okřikl...
,,Kam si myslíte, že letíte? Zůstaňte tady! Ještě Vás někdo unese a..." raději nedokončil...
,,A ?"
,,A...to je jedno! Tak snad počkáte taky na mě ne? Až odpoutám Blanketa a půjdeme tam společně!"
,,No jó no..." řekli znaveně děti...
,,A žádné odmlouvání!" Michaelovi se konečně podařil rozepnout pás a tak mohli vyrazit. Netrvalo ani 5 minut a byli před Dořiným pokojem. To bude asi tím, že děti do Michaela celou cestu hustily ať přidá a neloudá se. xD Michael, jako slušně vychovaný člověk, nejdříve zaklepal a pak vstoupil...

,,Dobrý den..." pozdravil Michael, když uviděl v místnosti i doktora...
,,Dobrý den..." odpověděl doktor...
,,Děje se něco?"
,,Ne, nic se neděje. Jen běžná kontrola." odpověděl mu doktor...
,,Tak to je dobře, už jsem se bál..."
,,Ahoj lásko..." vmísila se do rozhovoru Dora...
,,Ahoj miláčku..." usmál se na ni Michael...
,,Už jsem myslela, že mě nevidíš!" usmála se...

Michael ji jen místo odpovědi věnoval krásný úsměv. Doktor po chvilce odešel...

,,Jak se máš?"
,,No, docela to jde. Co ty, co děti?"
,,Zvládáme to, neboj se..." řekl s trochu vlhčíma očima...
,,Nebojím se o Vás..." chytla ho za ruku ,,Vím, že Ty to zvládneš i po tom..." usmála se na něj, ale Michaelovi to spíše přišlo smutné, a tak sklonil hlavu, aby neviděla, že mu tekly slzy...
,,Ale no tak..." zvedla mu hlavu a utřela slzy ,,Žádný pláč..."
,,Neni to tak snadné..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama