87. Přítel

7. ledna 2010 v 18:41
,,A nebude tě to moc obtěžovat?"
,,Ne, já je tu chci! Takže je koukej zejtra přivést!"
,,OK, tak jak chceš..." usmál se...
,,Tak budu se na vás těšit, ahoj a dobrou noc..."
,,Miluju tě..." řekl Michael místo pozdravu...

,,Tak pojďte děti, jdeme domů..." vyzval děti k odchodu. Michael byl už po celém dni taky unavený, a tak byl rád, že za chvíli už ulehne do postele. Když se ve zpátečním zrcátku koukal na děti, bylo vidět, že není jediný, kdo je unavený. Blanket už spal a zbylé dvě děti zrovna zápasily se sílou spánku. A nakonec jí i podlehli.
Michael už by nejraději zavřel oči také, ale nemohl, musel přece dojet domů. Za chvíli, když už dojel na zahradu, pomalu vylezl z auta a zaklapl dveře. Děti se ani nevzbudili, už spali moc tvrdě. Nejdřív si říkal, jestli je tam nemá nechat, že pro ně ráno zajde. Ale pak si řekl, že jim nebude zbytečně deformovat páteř. Sice by měli vzadu v autě dost místa, ale proč by se nemohli vyspat normálně v posteli? Mike nejdříve vzal malého Blanketa, a protože už byl chladnější večer, hned ho odnesl domů do postýlky. Jen co ho uložil, vrátil se pro Prince a Paris. Ti se ale vzbudili, a tak museli domů naklusat už pěšky. Michael si s nimi krátce popřál dobrou noc, a zapadl do své ložnice. Jen co se převlékl a zachumlal do postele, rázem usnul.
Ráno ho probudilo otravné vyzvánění jeho extravagantního budíku.
Michael ho měl ale rád. Líbil se mu a proto si ho vlastně vybral. Je vidět, že Michael je dítětem i v nějakých 40 letech. I Paris s Princem si vybrali normální, dneska moderní, digitální budík. Jen Michael se musí lišit... :D
Moc se mu ale děti budit nechtělo. Sám neměl ranní stávání v oblibě a děti též ne. Rozhodl se proto takto - šel k telefonu vytočit jemu známé číslo...
,,Prosím?"
,,Ahoj Stevie, tady Michael..."
,,Ahoj Michaele, co ode mě potřebuješ?"
,,No, mám takový problém. Teď mám jet do studia natáčet, ale ještě musím hodit děti k přítelkyni do nemocnice. Ale je 7 hodin, nechce se mi je budit. Včera jsme přijeli pozdě večer..."
,,Asi už vím co myslíš..."
,,No, kdybys sem mohl přijít, třeba jen na hodinu a půl. Možná dvě?"
,,Teď mám volno. Jdeme akorát s mojí přítelkyní večer na večeři, ale to snad už doma budeš ne?"
,,Jo, to určitě. Hele, a má tě sem kdo hodit?"
,,No..."
,,Tak já pro tebe jedu. Dobře? Vysadim tě u nás doma..."
,,Tak dobře, budu čekat u dveří."
,,Jo, tak zatim ahoj..."
,,Ahoj..."
Michael se sebral a jel pro svého slepého kamaráda domů. Byl u něj za chvíli, nebydleli totiž od sebe moc daleko. Nasedl a jeli k Michaelovi domů...
,,Díky moc..." řekl mu Michael...
,,Ale to je v pořádku Michaele. Jsi můj přítel." odpověděl...
,,Tak já letím, zvládneš to tu?"
,,Jasně..."
,,Tak ahoj!"
,,Pa!"
Jen co Stevie zavřel dveře, slyšel nějaké zvuky, tak šel opatrně dál. Za chvíli se ale příšerně lekl, protože Michael si nevšiml, že děti jsou už vzhůru, a tak překvapili Steviea hned v chodbě...
,,Ááá, vy jste přece Stevie Wonder!"
,,No, to jsem já no..." usmál se na děti...
,,Zazpívejte nám něco!" křikli děti...
,,Oh, bože jen to po mě nechtějte!" zasmál se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama