90. Kde je?

7. ledna 2010 v 18:43
,,Dost! Kdybych měl teď napsat svý pocity a představy o tom, asi by z toho vyšla kniha jménem Kamasutra! Už nechci nic slyšet, nebo s tebou budu mít ještě takovýhle sny a to teda potěž prdel!" zasmál se Michael...
,,Tak už utikej ty jeden Harlequine!"
,,Bůh ti žehnej!"

Michael takhle dřel ještě hodně dní. Děti byli někdy doma a někdy je hodil do nemocnice za Dorou. Ale nikdy nešel nahoru k ní s nimi. Nebyl na to čas, byl teď moc zaneprázdněný prací. Bylo mu líto, že Doru viděl naposledy asi před 14 dny, ale on prostě neměl čas, a vždy když přijel z práce, už na to neměl náladu a byl unavený. Pro děti vždy poslal nějakého ze svých bodyguardů. A nebo pro ně zajel sám, ale jen je vyzvedl a odvezl domů. Michael už toho všeho měl dost, chtěl jí konečně vidět, ale ve studiu na něj moc tlačili a on nechtěl polevovat. Poslední dobou se mu velmi dařilo. Natočili už asi 3 písničky. Samozřejmě nebyli ještě 100 % hotové, ale už z nich aspoň něco měli. Michaelovi to bylo opravdu moc líto a tak si řekl, že dnes už za Dorou pojede, i kdyby ho měli někam uvázat. Byl odhodlaný to udělat a nic mu nestálo v cestě. Ale když dorazil do nemocnice a pak šel do Dořiného pokoje, nešel výtah. Docela otrávený a naštvaný vyšel ty zbylé schody, které mu bránili se se svou láskou setkat. Už se chystal jí pozdravit, když ovšem ale otevřel dveře, pokoj byl prázdný. V místnosti už neviděl ani jeden ten přístroj, který uviděl hned první den, co přišel za Dorou do nemocnice. I postel byla vyklizená. Žádný polštář, žádná peřina, žádná Dora. Michael nic z toho nechápal. V místnosti byla jen holá postel, a nic jinného. Už si chtěl jít stěžovat do sesterny, co se to sakra děje? Ale když vyšel na chodbu, omylem strčil do doktora...
,,Oh, promiňte..."
,,To nic..." odpověděl stručně doktor a už pokračoval ve své cestě...
,,Po-po-počkejte!"
,,Ano? Potřebujete něco?"
,,Víte, měl jsem tady mou přítelkyni, přesně v tomhle pokoji. Chci za ní jít, ale nikde tu není. Co se děje? Kde je?"
,,No, neříká se mi to snadno, ale..."
,,Ale co?!"
,,Ona už není mezi námi..." hlesl doktor...
,,Cože? A ja-jak? No-no co se sta-stalo?" nahrnuli se Michaelovi slzy do očí...
,,Víte, podlehla své nemoci. Už se nedalo nic dělat..."
,,Ale to ne...to-to ne, to se nemohlo přece stát!" rozbrečel se...
,,Je mi líto..."
,,Oh bože, já jsem takovej vůl! Měl jsem si na ní udělat čas! Pane bože, já jsem takovej debil! Co jsem to za člověka? Zajmám se jen o práci a v nemocnici mi zemřela přítelkyně!"
,,Je mi líto, ale berte to takhle...teď už je jí lépe..." snažil se ho uklidnit...
,,Ale vždyť ona na to neměla vůbec věk! Tohle se nemělo stát!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama