91. Vystrašený výraz

7. ledna 2010 v 18:44
,,Je mi líto, ale berte to takhle...teď už je jí lépe..." snažil se ho uklidnit...
,,Ale vždyť ona na to neměla vůbec věk! Tohle se nemělo stát!"
,,Ehm...prosím?"
,,No, neměla na to ještě věk! Měla tu být ještě hodně dlouho!"
,,A kolik by to podle vás mělo bejt let?" divil se doktor...
,,Minimálně 40!"
,,Takového věku se ale dožije jen málokdo..." protočil oči doktor...
,,Cože? Jako vám příjde nějakých 70 let rekord?"
,,70? Pane Jacksone, slyšel jsem, že jste měl se školou trochu problémy, když jste vystupovali s bratry, že jste tam pořád nemohl být, ale tohle je docela lehká matika! Jen si to zkuste spočítat znovu! Vašich 40 + asi 60, nebo kolik bylo vaší přítelkyni?"
,,Co-co-co prosím? 60? Vždyť jí bylo 28!" nechápal Michael...
,,Ehm...tady asi došlo k omylu. Jak se jmenovala vaše přítelkyně?"
,,Dora...Dora Charlesová..." utíral si Michael slzy...
,,Dobře. Pojďte se mnou do kanceláře. Kouknem se na to..."
Michael byl celý rozrušený. Bylo ráno, v noci moc dobře nespal a najednou taková rána! Vůbec nevěděl co se děje? To Dora opravdu zemřela? Nebo si jí jen s někým spletl?...
,,Posaďte se. Takže jak že se jmenuje? Dora Charlesová?"
,,Ano..." pofrkl Michael...
,,Nate! Vemte si kapesník..." řekl doktor a podal mu krabičku s papírovými kapesníky...
,,Děkuji..." řekl Michael ,,Frrrrrr.....frrrrrrr..."
,,D-o-r-a Ch-a-r-l-e-s-o-v-á..." naťukával do počítače její jméno...
,,Frrr..." naposledy smrkl...
,,Dora Charlesová byla včera přesunuta na jinné lůžko. Leží teď ve 3.patře v pokoji 302..." četl doktor...
,,Takže o-ona...j-je, živá?"
,,Slyšel jste ne?" usmál se na něj doktor ,,Omlouvám se, včera nám tu jedna paní zemřela. A teď jak na to tak koukám, ležela hned vedle na pokoji. Na tomhle oddělení nejsem, jen jsem o tom slyšel, promiňte za ten omyl..."
,,Prosím, mohl byste mě k ní dovést? Ještě pořád jsem tak trochu v šoku..."
,,Ale jistě, pojďte! Zrovna mám cestu okolo, takže žádný problém!"
,,Děkuji..."
Doktor raději Michaela chytil okolo ramen, aby cítil jeho podporu. Sám byl z toho celý zklíčený, nejdříve mu řekne, že zemřela a pak že žije. Uvnitř sebe si za to nadával. Takhle se spléct! Jak jen mohl? Už byli jen pár metrů od Dořiného pokoje, a Michael byl čím dál tím víc nervózní...
,,Tak běžte. Tam už s vámi nepůjdu!" poplácal ho po rameni...
,,Děkuji..." řekl stručně a vydal se ke dveřím...

Ještě před vstupem se zhluboka nadechl, položil si ruku na kliku a pomalu se zavřenýma očima začal otvírat dveře...
,,Jé, ahoj..." pozdravila ho Dora hned jak ho viděla...
,,A-ahoj..."
,,Michaele, děje se něco?"
,,Nic, vůbec nic..."
,,Proč jsi tak křečovitý? Pojď blíž, já tě neukousnu..." usmála se...
,,Já-já, jsem ú-úplně normální!" narovnal se ,,Nic se neděje-e..."
,,Tak pojď blíž Zlato..." řekla mile, Michael se pomalu přibližoval, a když byl už docela blízko, asi nějaký půl metr od ní, otevřela Dora pusu a výhružně zcvakla zuby, jako by ho chtěla kousnout. Mike to nečekal, příšerně se lekl a ještě mu naskočil vystrašený výraz...
,,Co-co děláš?" nechápal...
,,Michaele, ty se mě vážně bojíš!" zasmála se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama