92. Tajemství

7. ledna 2010 v 18:44
,,Tak pojď blíž Zlato..." řekla mile, Michael se pomalu přibližoval, a když byl už docela blízko, asi nějaký půl metr od ní, otevřela Dora pusu a výhružně zcvakla zuby, jako by ho chtěla kousnout. Mike to nečekal, příšerně se lekl a ještě mu naskočil vystrašený výraz...
,,Co-co děláš?" nechápal...
,,Michaele, ty se mě vážně bojíš!" zasmála se...
,,Ale nene!"
,,Tak pojď blíž!" řekla, a Michael se krátce na to začal přibližovat a přisedl si k ní na postel...
,,Tak jak ses dneska měla? A proč tě vůbec přesunuli?" odhodlal se Michael...
,,Ani sama nevím..." lhala Dora...
,,To je divné ale, měli by ti to přeci říct!"
,,Jo jo..." zadívala se do peřiny...
,,Doro, děje se něco? Podívej se na mě..." zvedl ji za bradu, a uviděl jak se jí v očích zatřpytily slzy...
,,Vůbec nic. Všechno je v naprostém pořádku..." sklonila hlavu opět dolů...

Michael...
Proč se jen nemůžu zbavit pocitu, že se něco děje? Co mi tají? Něco určitě, chová se divně. Jestli má nějaké problémy, měla by mi to přece říct! Jsem její manž...přítel! Proč se jen takhle chová? Sama mi to říct nechce, tak od koho se to dozvím? A co je vůbec to záhadné ONO? Co mi nechce říct? Jsem z toho celý nesvý. Proč mi jen to něco nechce říct?...

,,Doro...něco mi tajíš!"
,,Ale nic Miku! Co bych ti měla tajit? Jsem pořád stejná. Ikdyž jsme se teď už déle neviděli, ale jsem pořád stejná. Pořád ta stará Dora, kterou znáš..." hlesla...
,,No, nebudu to dál řešit. Třeba jsi se jen špatně vyspala. Mimochodem, přesunuli tě ještě na horší pokoj, než jsi byla předtím! Asi si dojdu za vedením!"
,,Michaele..." chtěla ho uklidnit...
,,No koukni na to! Vidíš to?! Támhle se loupe omýtka!"
,,Michaele, to je v pořádku! Mě to nevadí..."
,,Ale mě jo..." pořád hleděl na kus malby, která visela odtrhlá na zdi...
,,Ale prosim tě! Co tě na tom může znezvózňovat? Vždyť ti to může být fuk!" usmála se...
,,Kdyby se to aspoň utrhlo a spadlo dolů! Ale ne! Ono si to tam bude viset pořád! Do prdele, co je tohle za hnusnej pokoj!" chtěl vypadat trochu naštvaně, ale při pohledu na Doru se rozesmál...
,,Já ten kus zdi snad půjdu odloupnout! Od té doby co sis toho všiml nekoukáš na mě ale do stropu!" zasmála se...
,,Tak promiň..." usmál se na ní, ale když se Dora nekoukala, zadíval se na ten strop znovu...
,,Vidíš to! Už zase!" uviděla ho a ukázala na něj...
,,Né, promiň." usmál se ,,Už se tam koukat nebudu!"
,,Asi si půjdu lehnout..."
,,Tak dobře. Půjdu, zatím se měj!" rozloučil se Michael...

Dora...
Tak, a jsem tu sama! Bože, jak ho jen může znervózňovat kus omýtky! Já ho prostě nechápu!(smích) Ale je úžasnej...akorát doufám, že na mě nic nepoznal. To jsem byla opravdu tak divná? Asi nikdy neumím nic skrýt. Ale přece mu to teď nemůžu říct! Ne, to nejde! Pro jeho dobro by se to raději možná ani neměl dozvědět. Akorát by ho to ještě víc mrzelo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama