95. Promiň

7. ledna 2010 v 18:46
Doktor se pokusil znovu ujistit, ale teď už jsem ani neotevřel ústa. Nezmohl jsem se na nic. Pamatuju si jen, že jsem se přestal ovládat. Nohy se mi začali podlamovat a já padal na zem. Ale nespadl jsem, vidět jsem, jak mne doktor rychle chytl do náruče a já omdlel...

Kde to jsem? Co to má být? Jsem v nějakém bílém nepříjemném pyžamu a ležím na...sakra! Já jsem v nemocnici! Co tu dělám? Vždyť mi nic nebylo! Nebo ano?
Michaela z jeho myšlenek vytrhlo klepání na dveře...
,,Ahoj..." uviděl Doru jak k němu přijela na vozíčku...
,,Už si vzpomínám proč tu jsem..."
,,Omdlel jsi..." řekla s lítostí Dora...
,,A kvůli komu?" zadíval se na Doru...
,,Michaele promiň, ale koukej co to s tebou udělalo! Nechtěla jsem proto, aby ses to dozvěděl. Myslela jsem, že to před tebou utajím než..."
,,Neříkej to..." sklopil hlavu...
,,Myslím, že by bylo lepší, kdyby ses to nedozvěděl. Myslela jsem to dobře!" řekla a v očích se jí zatřpytili slzy...
,,Tak to tedy nevím!" řekl trochu uraženě a složil ruce...
,,A co ti to teď přineslo? Hmm? Akorát tak ještě větší bolest!"
,,Tak, já neříkám, že mě to nemrzí. Ale o tomhle bych přece jenom měl vědět..."
,,Fajn, teď už o tom víš!"
,,A od koho? Kdybych si v těch doktorských papírech nepřečetl sám, že jsi těhotná a tvůj stav se ještě zhoršil, nikdy bys mi to neřekla!" zalily se Michaelovi oči slzami...
,,Nechtěla jsem tě zranit. Promiň..." řekla Dora celá vyřízená a otočila se s vozíkem k odchodu...
,,Doro, kam to jdeš?"
,,Do svého pokoje. Tam na mě nikdo nebude nadávat..." řekla otočená ke dveřím...
,,Počkej...já...omlouvám se..." vypadlo z něj,,Tohle jsem nechtěl. Ale byl jsem tím hrozně zaražen. Já...nechápal jsem...jak ty jsi mohla být...no, vždyť ty víš...já...miluju tě..."
,,Nechápal? Takže podle tebe jsem tady skočila na nějakého doktora a pomilovala jsem se s ním? Ty už si nepamatuješ, že jsme spolu spali ještě před tím, než mě tvůj bodyguard postřelil a já ochrnula?"
,,Já...hned jsem si to nevybavil...promiň..."
,,Asi pojedu k sobě..."
,,Ne. Prosím, buď tu se mnou. Prosím, zůstaň..."
,,Tak dobře. Nechtěla jsem se hádat, ale ty jsi to pořád nechápal! Pro mě samotnou to bylo hodně těžké, při představě, že bychom se mohli vzít a já bych mohla mít další zdravé dítě. Prince, Paris a Blanket by měli sourozence. V poslední době ses tu moc neukázal, vím, že jsi byl zaměstnaný prací a nemohl si sem, a proto jsem to tajila. Nebylo to pro mě vůbec snadné při pohledu do jejich dětských očí. Jak se radují a hrají si spolu. Ta jejich radost mne naplňovala. Ikdyž vím, že mi nezbývá moc času..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama