99. Růže

7. ledna 2010 v 18:48
Proč jen ona? Má milá Dora! Můj anděl. Proč jen takový osud musel potkat zrovna ji? Konečně najdu někoho s kým bych mohl být šťastný, a potká ho něco takového! Zítra za ní půjdu, musím se jí za ten dnešek omluvit...
Michael nad tím ještě dlouho přemýšlel, ale pak ho zmohla únava a tvrdě usl. Ráno se vzbudil asi v 8 hodin a přemýšlel, co bude dělat dál? Z přemýšlení ho ale vytrhlo zaklepání...
,,Dále..." řekl rozespale a pak uviděl doktora...
,,Dobré ráno..." řekl doktor, když celý nervózní zavíral dveře...
,,Už zase vy?" řekl trochu otráveně Michael...
,,Moc mi to neusnadňujete pane Jacksone! Nejradši bych sem nešel! Ale jdu vám oznámit, že vás dneska propouštíme. Už můžete jít domů..."
,,No, dobře no..." povzdychl si a doktor ještě pořád postával na svém místě bez hnutí...,,A máte v úmyslu na mě civět jak dlouho ještě?"
,,Ehm...tak já už radši půjdu. Naschle..."
,,Sbohem..." rozloučil se Michael a dlouze se protáhl ,,Musím jít za tou Dorou..." řekl si pro sebe, zvedl se z postele a začal se oblékat. ,,Chtělo by to nějakou kytku!" křikl najednou a při převlékání přemýšlel, kde by ji sehnal. Když už byl oblečený, ustlal postel a odešel z pokoje...
,,Promiňtě! Haló!" křikl na sestřičku, která šla zrovna okolo...
,,Ano?"
,,Kde se tu dá sehnat nějaká květina?"
,,Ehm...na záhoně?"
,,Ale vy my nerozumíte! Já myslím pro přítelkyni! Zabalenou..."
,,Jo tááák! Tak jeďte výtahem do prvního poschodí, tam je kavárna a také květinářství!"
,,Děkuji mockrát!" křikl při běhu k výtahu...
,,Dobrý den, vemu si 3 červené růže!"
,,A jak to chcete zabalit?"
,,No, tak třeba tenhle žlutý papír by se mi k tomu líbil."
,,Dobře..." odpověděla prodavačka při zabalování růží...
,,Děkuji, tady máte, naschledanou!" vzal růže, poděkoval, zaplatil a už jel výtahem zase nahoru. Před Dořinými dveřmi se ale celý rozklepal. Musel se z toho posadit na lavičku...
,,Jak jí to mám říct? Doro, odpusť mi, že jsem byl včera takovej blb a nadával ti? Nenene takhle ne! Doro, omlouvám se, včera jsem se choval jako pitomec. Prosím odpusť mi to, tak a podám jí růže...nenene! Takhle ne! Prostě půjdu, zaklepu, vstoupím, pozdravím ji, omluvím se a dám jí květinu! Tak, a jde se na to..." zvedl se a přistoupil ke dveřím. Sebevědomě zaklepal na dveře, že by to ani hluchý nepřeslechl, ale pak toho litoval, když se skoro v tom samém okamžiku ozvalo z pokoje ,,Dále"...Celý se znovu rozklepal, když šáhl na kliku a měl na ní položenou ruku. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a vstoupil...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama