Únor 2010

Báseň

25. února 2010 v 19:17 Michael

Michaeli...

Jsi jako hvězda,
která v noci krásně září.
Můžu se na Tebe koukat pořád,
já totiž, miluji Tě k zbláznění.
Jsi můj vzor,
ale bohužel až posmrtný.
Mrzí mě to ale moc,
a proto,
zkus mi to prosím odpustit.
Tvůj hlas je dar od Boha,
sám to víš.
Já mohu ho poslouchat pořád dokola,
a vůbec mi to nevadí.
Spíše naopak,
já radost mám,
když pustit si Tě můžu,
a pak protancuji,
do koberce díru.
Lidi na Tebe házeli jen samou špínu,
nechápu je, jak jen mohli?
Neznali Tvou krásnou povahu,
nejsou nic než ignoranti.
Tvá andělská tvář,
smála se i ve chvílích zlých.
Co jiného jsi mohl také dělat?
Pořád se jen trápit tím?
Byl jsi jak anděl bez křídel,
ale teď už je možná máš.
Slétáváš dolů, pro ty mrtvé,
které Haiti zabila.
Pomáháš jim,
vypořádat se s jejich smrtí.
Ale Tvoje zatím, jasná není,
jsou okolo jen samé zmatky,
a pravdu znáš jen Ty.
Kdybys mohl promluvit,
věděli bychom to už všichni.
Vstoupil jsi do mého života onoho června,
ale nemysli si,
jen tak se mě nezbavíš!
A ještě něco, říct Ti musím,
jsou to jen čtyři slova,
a to,
rest in peace, Michaeli...


Nevím, jak se vám to líbilo, protože učitelka na češtinu mě označila za praktického člověka, kterého za 1. toto vůbec nezajmá, za 2. ho to nebaví a za 3. to ani neumí vytvořit. Řekla bych, že mě nevidí tak, jak vidím já sebe. Protože když dal člověk do té básně srdce, musí za něco stát. A básně, aspoň některé, jsou fakt pěkné a ráda si je přečtu...prosím komentář

3. Seznámení

9. února 2010 v 17:07
"A kde je Salieriho bar?"
"V Little Italy - až tam dojedem, tak ti budu ukazovat."

"A tady zahni a vidíš.. Přímo před námi. Zastav tady, ať to není nápadný. Tady se to taky moc nezměnilo. Tamhle je průjezd do garáže. Jsou tam velké prostory. Támhle jsou schody k Vincenzovi. Ten sháněl a dovážel zbraně. Vypadá to tady zchátrale. Hale podívej se! Támhle před barem stojí ten "bezdomovec", který chtěl okrást Morella."

"Co ale ten tu dělá?"
"Divíš se? Určitě ho poslal Salieri..všivák jeden! Ježiši..Koukej, on nás poznal! Svolává chlapy a vytahuje zbraň! Rychle startuj auto! Dělej, než nás zabijou.."
"No jo! A kam mám jet?"
"K Morellovi..! Ten nám jediný může pomoct!"

"Kolik aut po nás jede, pane bože!"
"To je ten tvůj skvělej nápad? Jak se dostat k Morellovi, že zastavíš toho zlodějíčka, z kterýho se vyklubal chlap od Salieriho? Neříkal jsem, že po nás budou střílet? Měl jsem špatný tušení! Jenomže ty když si něco usmyslíš!"
"Jo já vím. Ale jak jsem měla vědět, že to dopadne takhle? Než nás zabijí oni tak ty zabiješ nás! Dyť ty neumíš jezdit vůbec rychle!
"Tak promiň! Ale do teď jsem neměl zkušenosti s takovou jízdou!"
"Tady zahni a jsme skoro tam! Koukej! Támhle jsou chlapci od Morella a mezi nima i ten, co mi dával ty peníze!
"Jo zaparkuju někde u nich. Koukej, už zbystřili. Slyší střílení."
"Rychle vystup taky.."
"Běžte dovnitř. My už se o ně postaráme."

"Slečno. Pojďte s náma. Představím vám p.Morella."
"Dobrý den slečno..Elizabeth..
"Elizabeth Angelová.. (doplnila ho El)"
"Já jsem Morello..Victor Morello a vy?"
"Já jsem Colin Sanchez (čti : Sánčéz) těší mě."
"Slečno, chci se vám omluvit za vzniklé problémy. To střílení bylo po nás. Za to, že jste nám pomohla. Chci se vás zeptat, nechtěla byste u nás pracovat? Asi jste už postřehla, že nejsme obyčejní lidé."
"A to bych měla pracovat jako mafiánka?"
"Pokuď byste chtěla, tak ano. Pokuď ne, tak tu můžeme mít pro vás práci i jinou."
"Myslím, že když šli ti mafiáni po nás i před chvíli, tak že půjdou po mě i tak.. radši se přidám k vám jako mafiánka."
"A pro vás pane by se tady našla práce např. řidiče?"
El mrkla na Colina
"Dobrá přijímám"
"Ale ne slečno.. vy jste postřelená na ruce."
"To nic není. To je jenom škrábnutí."
"Slečno..!"

"Slečno! Slečno! Probuďte se!"
"Eh.. Co se stalo?"
"Omdlela jste. Pravděpodobně následkem rány - tlak vám klesal rychle dolů. Naštěstí jsem vás stačil chytnout. Teďka vám musím ránu vyčistit. Bude to asi bolet."
"Auu.."
"Slečno. Když pracujete teda u nás jako mafiánka - což se jen tak nevidí u této práce žena, tak musíte něco umět. Předpokládám, že střílet neumíte. A jezdit s autem rychle taky ne."
"Střílet umím. Otec mě to učíval, když jsem byla malá. A jezdit s autem rychle taky umím. A jak jste myslel nás? Je vás hlavních víc?"
"Pojďte. Představím vás. Tak tohle je Carl. S tím jste se už seznámila."
"Těší mě. Elizabeth Angelová.
"Koukejte.. Támhle jde můj nevlastní bratr Stefano. Stefano! Počkej! Stefano tohle je Elizabeth Angelová."
"Těší mě.."
"Tak my budeme mít mezi sebou ženskou? Aby si nenadělala při první přestřelce."
"No tak! Stefano!"
"Každý začátečník není jako z nebe učený. Věřím, že vaše začátky nebyli ideální! Můžeme pokračovat p.Morello."
"Tato místnost patří Lucianovi. Schání pro nás zbraně. Zajděte si za ním vždy před misí. Ahoj Luciano"
"Nazdárek Victore. Kohopak mi to vedeš?"
"Ta je u nás nová. Jmenuje se Elizabeth Angelová."
"Těší mě. Já jsem Luciano."
"Také mě těší!"
"Tak jdeme! Teďka půjdeme za Arthurem.. Je naším dlouholetým kuchařem. Ahoj Arthure!"
"Ahoj Victore!"
"Vedu ti ukázat naší novou posilu. Jmenuje se Elizabeth Angelová."
"Angelová. Angelo. To od někud znám ale odkud? No nic. Vzpomenu si jindy. Těší mě Elizabeth."
"Mě taky"
"Tak a teďka půjdeme k Ralphovi. S autama to fakt umí. Přivez si k němu kradený a udělá z něho vaše."
"Ralph-auta. Doufám jen, že to není on. Dřív pracoval jeden Ralph pro Salieriho. Otec říkal, že koktá. Uvidíme.
"Nazdar Ralphe!"
"A-A-Ahoj Victore!"
"A sakra. Je to on."
"Ta-ta-tady Colin říkal, že máme novou posilu. Co-Co-Colina jako řidiče a tady slečnu Elizabeth (doplnila El, aby nemusela říkat příjmení) že prý na akce."
"No uvidíme, jaká bude. Snad jí vše půjde."
"Doufám, že jo!"
"Koukej El, kolik je už hodin!! Musíme jet domů. Mějte se!"
"Slečno! Zítra v 19hod. vás tady čekám. Chci vás vyzkoušet. Nevím, zda ještě budete umět střílet, když vás to otec učíval, když jste byla malá. A ukážete mi, jak jezdíte rychle! Vy mladý muži nechoďte. Dáme vám vědět."
"Dobrá. Přijdu. Mějte se! Nashle."

"Jak tohle chceš vysvětlit tvé matce!"Že kino bylo dlouhý asi 4 hodiny?"
"Řekneme, že kino začalo později, protože jim to nešlo spustit! A pak že jsme šli na kávu."
"Dobrá. Kde ty na ty výmluvy chodíš."
"Nevím. Ale jsem zvědavá, jaký to tam bude. Všichni jsou hodný. Až teda na Stefana. Ten mě moc nemusí."
"Asi mu vadí, že jsi holka."
"Asi. Ale jsem zvědavá na zítřejší test."
"No to já taky."

Otázka pro vás: Líbí se vám moje povídka?

4. Laura

5. února 2010 v 18:02 I am gentleman
,,Dobrý den..." pozdravila...
,,No, spíše dobré ráno, je už čtvrtá ranní." koukl jsem se na hodinky...
,,Oh pravda!" zasmála se ,,Mohu si přisednout?"
,,Ale jistě!" vstal jsem a odsunul jí židli. Posadila se a já jí žídli ještě trochu popostrčil ke stolu a sám se posadil...
,,Myslela jsem, že gentlemani už dávno vymřeli." usmála se...
,,Asi ne všichni..." mrkl jsem na ni a opřel se do židle...
,,Chodíte sem často?" zeptala se...
,,No, abych pravdu řekl, jsem tu vlastně dnes poprvé. A vy tu jste často?"
,,Ano, jsem tu velmi často." mrkla na mne a svůdně se usmála. Trochu jsem znejistil. Dělá opravdu to, co si myslím? ,,Haló? Neusnul jste? Už 5 minut jste nic neřekl." vzala mne za rameno a třásla se mnou...
,,Já...no...víte...nic od vás nechci." vypadlo ze mě...
,,A co byste po mě měl chtít?" věnovala mi udivený pohled...
,,No, já myslel...víte...tak svůdně jste se zatvářila..." nemohl jsem najít slova...
,,Vy si myslíte, že jsem děvka?" zasmutnila...
,,No, takhle ostře jsem to říct nechtěl, ale...dávala jste mi dost podmětů k tomu, abych si to myslet mohl." vykoktal jsem ze sebe...
,,Můžete být klidný, tohle opravdu nedělám!"
,,A čím se tedy živíte?" vyzvídal jsem...
,,Zpívám v tomhle baru, a proto jsem tu tak často." ani nevím proč, ale oddychl jsem si a v dálce pak uviděl, jak se k nám blíží číšník...
,,Dobrý dne, co si dáte?" optal se...
,,Dobrý den, dám si sklenku nějakého dobrého červeného vína."
,,Dobře, a dáma?"
,,To samé, děkuji." číšník odešel a my zůstali opět sami...
,,Omlouvám se vám za tu předešlou věc." šeptl jsem...
,,Nic se neděje. A vy pracujete kde?"
,,No, já...jsem doktor." zalhal jsem a pak si to vyčítal...
,,Doktor? Tak to máte pěkné povolání! Určitě užitečnější než to moje."
,,Ale takhle to brát nemůžete. Já musel studovat a vy jste dostala dar od boha." snažil jsem se ji uklidnit...
,,A na jaké škole jste vlastně studoval?"
,,Ehm...já...vždyť já ani vlastně nevím, jak se jmenujete?" snažil jsem se z toho vykroutit...
,,Jsem Laura a vy?"
,,Jmenuju se Michael." jen co jsem stačil odpovědět, byl u nás číšník...
,,Tak tady to máte."
,,Děkujeme." odpověděl jsem za oba...
,,Takže si připijem?" zvedla sklenku...
,,A na co?" přizvedl jsem ji také a čekal co odpoví...
,,Tak třeba, no nové okamžiky strávené s novými lidmi?" usmála se...

2. Výpomoc

5. února 2010 v 16:38
Morello..! Že mě nenapadl hned! Dítě Morella určitě bude chtít zabít Salieriho. Dyť Salieri mu zabil otce a i strýce tehdy. Určitě on. Zavolám to Colinovi.
"Coline?"
"Elizabeth? Máš něco?"
"Mám to! Musíme jít za Morellem."
"Dyť Morello je už 20let mrtví.."
"Jo to jo.. Ale jeho dítě určitě ne.. A to dítě se podle mě, bude chtít taky pomstít.."
"No ale tvůj táta zabil Morella. Takže si myslíš, že až tě uvidí, odejdeš živá?"
"No tak podle mě ví jen to, že to byl Salieri, kdo dal příkaz zabít Morela. Neví podle mě, kdo to byl. Ale příkaz dal Salieri.. Snad to neví, že to byl můj otec."
"A jak se teda chceš dostat k tomu dítěti? A jak víš, že má dítě?"
"Myslím si, že otec se mi jednou zmínil, že dítě má. A jak se k němu dostaneme? To nech na mě. Přijeď pro mě a něco vymyslíme."

Jak se k němu dostaneme? Jak se k němu jenom dostaneme? Říká si Elizabeth a při tom se upravuje.

"Přijel Colin, Elizabeth."
"Už jdu mami!"
"Ahoj Coline!"
"Ahoj El!"
"Měj se mami.Ahoj."
"Moment..Kam jdete?"
"Ale mami..(nemůžu jí přece říct že chci zabít Salieriho..musím něco rychle vymyslet..)Jdeme do..do.."
"Do kina na Central Island..(doplnil jí Colin). Je tam nějakej novej film a chceme ho vidět."

"Jen jeďte. Mějte se.."
"Ahoj"
"Nashle"

"Tak co? Vymyslela si něco?"
"Zatím nic.."
"Tak co budeme dělat?"
"Nejdřív bych si jela prohlídnout Morellův bar a pak Salieriho - podle mě se Salieri vrátil přímo tam.."
"Myslíš, že je to bezpečné?"
"Dyť nás nikdo nezná.. Neví, čí jsme děti.. Tak se neboj..
"Já se nebojím. Jen nechci aby po nás někdo střílel!"
"Jestliže se bojíš, tak tam pojedu svým autem a ty si jedˇdo toho kina! Do ničeho tě nenutím!"
"Samotnou tě nenechám. Ještě by ti něco udělali a jak bych to vysvětlovat Sáře..Tvý matce.."
"Dobrá.. Tak už startuj.." A kdo by po nás střílel..Neví čí jsme děti a nejsme vrazi aby nás zabíjeli.Zatím.
"Jo dyt už startuju.. Zatím? A kam pojedem nejdřív..?"
"K Morellovi..to je blíž.."
"A kde je Morellův bar? A jak víš že ještě funguje?"
"V New Arku..Budu ti ukazovat kde přesně. A proč by ho zavírali, když měl dobře vydělávat?"

"Koukám, že je to tady moc nezměnilo za těch 20let..Táta mi to vyprávěl přesně takhle..Koukej.. Tamhle parkujou auta a zezadu je zadní vchod k autům. Hlídá je jen jeden hlídač jako před 20lety. Táta mi vyprávěl, jak šel zezadu zadníma vrátkama a hlídače praštil baseballovou pálkou přímo do zad.. hlídač byl omráčen a táta jim mohl zníčit auta jako jemu taxík. Pak vzal pár Molotových koktejlů a hodil je na auta, která pak vybouchla."
"Molotovův koktejl? Co to je ?"
"To je skleněná láhev, ve který je např.:alkohol. Nahoře je to ucpané hadrem. Hadr zapálíš, hodíš a máš něco jako ohňostroj."
"Pěkný.."Hale podívej..Támhle ze zadu od baru běží nějakej bezdomovec a vidíš! V ruce drží pěkný balík peněz"
"No jo..Tam je zadní východ z baru na parkoviště. Rychle poběž.. Něco mě napadlo.."
"Ježiši .. co ta holka zase vymyslela.."
"Koukej.. Za chvilku je u nás.. Podkopnu mu nohy.."
"Už je tady..Připrav se El.."
"A.. Tak ty budeš krást peníze jo?
"Já nechtěl.. Já nemám žádné peníze.."
"Slečno.. Děkujeme vám.." přiběhli k nám chlápci od Morella..
"Moment.. Koukejte.. To nebyl žádnej bezdomovec.. Pod tou roztrahnou bundou má drahé sako a pod těma teplákama kalhoty.."
"Slečno..Počkejte tady.. Tady toho chlapa si vezmeme sebou.."
"Vidíš Coline.."
"Fakt dobrý.."
"Slečno.. Ten chlap nám stejnak utekl.. Ale pan Morello vám děkuje a posílá vám tady nějaké peníze jako odměnu za pomoc.. a taky vám posílá vzkaz, že kdybyste chtěla, tak by se tady i pro vás našla i nějaká práce.."
"Budu o tom přemýšlet..Ale děkuju..Mějte se.."
"No ještě aby si tam pracovala.."
"No práce u nich je přesně to, co jsem hledala! Nemůžu ale po tom hned skočit. To by bylo nápadný. Teďka pojedeme do Salieriho baru.."

Otázka pro vás: Od koho je převlečenej bezdomovec? Proč nešel jako normální člověk ale bezdomovec?

1. Úvod do děje

4. února 2010 v 13:17

1930 - Lost Heaven

Můj otec se jmenoval Thomas Angelo. Byl obyčejným taxikářem. Krvavé šarvátky mezi gangy ho moc netrápily, protože měl jiné problémy - měl pěkně hluboko do kapes. Snil, že jednoho dne toho taxikaření nechá, ale cesta k bohatství není nikde v dohledu. Avšak jednoho nešťastného dne se do jeho taxíku nahrnuli gangsteři, kteří ho donutili, aby jim pomohl utéct, před právě pronásledujícím autem, jinak ho zabijí. Radši si vybral volbu pomoc gangsterům, než aby zemřel. Pronásledujícímu autu dokázal ujet - pracoval jako taxikář, tak znal skoro všechny zkratky a uličky. Gangsteři mu dali úkol, ať je odveze do Salieriho baru. Oba dva vystoupili a šli do baru. Zanedlouho se vrátil jeden z nich s bílým balíčkem, ve kterém byli peníze nejen na opravu taxíku. Předal ho otci s tím, že mu Don Salieri moc děkuje a že kdyby měl zájem, našla by se pro něj i práce. Ten si nebyl jistý. Jeho život mu byl v tu dobu cennější...
Druhý den si udělal otec přestávku. Při odpočinku se znovu objevili Morelliho chlápci, se kterými se můj otec již seznámil a rozmlátí mu taxík - jeho jediné živobytí. S mafiány v patách se otec dostává do obtížné situace a jediná oáza útěchy pro něho je Salieriho bar. Salieri ho zachrání ze spárů Morelliho goril. Nabídne mu možnost pro něho dělat, svým souhlasem se můj otec upsal samotnému ďáblovi a tím začíná otcova temná krvavá cesta.
Ve městě byli 2 mafie. Jedna patřila Donu Salierimu a druhá Morellovi. Dřív byli přátele, ale teďka se na smrt nesnášejí. Můj otec poté zabil Morella na příkaz Dona Salieriho.

1938
Otec se jako mafián vypracoval k těm nejlepším. Jezdil jen na velké ,,akcičky,,. Jednoho dne ale Don Salieri chtěl, aby otec, Paulie (nejlepší přítel mého otce) a Sam jeli pro drahé doutníky. Otcovi se to nezdálo. Jet pro doutníky? To je jak práce pro nějaké zlodějíčky. Ale bylo to přání Dona Salieriho, tak mu ho splníme, řekli si. Jenomže otec a Paulie přišli na to, že v krabicích nejsou doutníky, ale diamanty. Salieri je podvedl. Nechtěl jim dát takový podíl z diamantů, tak si vymyslel, že to jsou doutníky. Otec s Pauliem si řekli, když Salieri může podvádět nás tak proč ne my jeho? Tak se rozhodli, že vykradou banku. Banku vykradli a domluvili se, že má otec přijít k Pauliemu druhý den. Otec měl několik nápadů, co s penězmi udělat. Když šel po schodech k Pauliemu, našel ho mrtvého a peníze fuč. Najednou slyší ,,Crrr,, telefon u Paulieho začal pravě zvonit. Otec se rozhodl, že to vezme. Volal Sam. Hned mu řekl, že Paulieho našel mrtvého a že neví co dělat. Sam mu řekl, ať přijede do galerie a tam, že si promluví a pomůže mu. Můj otec si naivně myslel, že mu Sam pomůže. On se mezitím přidal na stranu Salieriho. O doutníkách-diamantech věděl. Prý by byla hloupost přidat se na stranu otce. Proto ho vylákal do galerie, kde ho může odstranit. Najednou šlo po otci ze všech stran několik mužů. Všechny je postřílel a nakonec i Sama zabil, když po něm střílel. Otec všechno řekl komisařovi, který mu pomohl dostat Salieriho a jeho kumpány do vězení.

1958
Jmenuju se Elizabeth Angelová. Jsem dcera Tomma Angela. Je mi 23let. Mým nejlepším přítelem je Colin - syn Paulieho. Otec se dozvěděl až po smrti Paulieho, že měl syna. Měl ho ještě před tím, než se potkali. Byl dokonce i ženatý, ale manželku mu zabila tehdejší mafie. Proto se přidal k Salierimu. Paulieho zasáhlo smrt manželky natolik, že se chtěl pomstít, a tak dal Colina k babičce. Bál se, že když se bude mstít, mohli by mu syna zabít. Jezdil za ním často o víkendy. Rozhodl se, že si ho vezme i k sobě, aby byl blíž škole, na kterou právě se chystal jít. Ale u Paulieho nikdy nebydlel.. Paulieho zabili.. Já a Colin jsme se rozhodli stejně - pomstít naše otce. Mého tátu také zabili.. Toho osudného dne jsem byla v pokoji a slyšela jsem, jak někdo přijel. Šla jsem se podívat k oknu, můj otec zrovna kropil trávník a viděla jsem u něho dva muže. Otevřela jsem si nenápadně okno, abych slyšela, co si říkají. Ti muži se mi moc nelíbili. Najednou jsem zaslechla: "pan Angelo? Pozdravuje vás pan Salieri." Před mýma očima mi zabili otce. Ten den jsem si slíbila, že ho pomstím..

Za měsíc vyšlo v novinách, že Salieriho pouští z vězení za dobré chování. Vskutku byl tam už 20let. Hned mi ale došlo, že nechal zabít otce, ještě když byl ve vězení, aby to nevypadalo, že ho nechal zabít on.. Zavolala jsem tu zprávu Colinovi..:
"Ahoj Coline, vidíš tu zprávu v novinách?"
"Právě na ní koukám.."
"Já to takhle nenechám.. Doufám, že do toho půjdeš se mnou.."
"Můj otec mi za to stojí.."
"Můj právě taky. Jen co vymyslím, co máme udělat, hned ti zavolám."
"Taky budu přemýšlet..Měj se.."

Hned co Elizabeth položila telefon, napadlo jí to..Musíme najít někoho, koho tato zpráva v novinách také rozčílila a chce se taky pomstít Salierimu..

Otázka pro vás: Za kým půjde Elizabeth?

3. Bar u Černé vdovy

4. února 2010 v 11:44 I am gentleman
Probudil jsem se zrovna když Samuel zaparkoval, a tak jsem mu ušetřil práci s tím, aby mne musel budit...
,,Tak co, vyspinkáno ty naše dospělé batole?"
,,No, ani moc ne. Jsme jeli tak půl hodiny ne?"
,,Ještě hůř-čtvrt." zasmál se a znovu se rozkašlal...
,,Samueli, měl bys toho kouření vážně nechat! Koukej, je ti 30 a chrchláš jak starej páprda! Přemýšlej nad tím." vyčetl jsem mu a mrkl na něj...
,,Vždyť mi nic není. Jen mám trochu kašel, nic víc!" rozlobil se na mne...
,,Ale ten kašel už máš od doby co tě znám. Celý ty dva roky!" křikl jsem ,,Promiň, nechtěl jsem se hádat. Ale v tomhle mám pravdu! A teď pojď, máme práci..." mávl jsem rukou směrem k baru...
Vylezl jsem z auta a hned mi přejel mráz po zádech. Bylo snad 20 pod nulou, sněžilo a byl děsnej mráz. Řeknu vám, že v tom lehkym obleku je docela zima. A proto jsme hned zapluli do baru...
Bar působil vcelku elegantním dojmem. Strop i podlahu mu zdobila rudě červená barva a boky stěn zase černá. Líbil se mi...
,,Michaele, jdi se někam posadit. Já to zatím vyřeším s tím chlapíkem. Támhle je, vidíš ho, ten v tom hnědym triku." nenápadně mi ho popsal...
,,Jo, vidim ho. Prosimtě Samuele, ale né nějak tvrdě. Víš co říkal Victor." připomněl jsem mu a šel si hledat místo...
Kousek od vchodu se nalézal bar, který byl v obložení spousty ožralců. Chtěl jsem od nich co nejdál a tak jsem se posadil ,,na samotku" až uplně dozadu. Seděl jsem sám u stolu pro čtyři a rozhlížel se po sále. Všichni byli usazení buď na baře a nebo blízko něj. Nesnášim tyhle lidi, co neuměj nic jinýho, než do sebe klopit piva. No jen se na ně podívejte! Smrdí chlastem a ani se neudrží na nohách!
Teď jsem si všiml toho, že s barem dokonale ladím. Než pro mě Samuel přijel, hodil jsem na sebe černé, nablýskané boty, sytě červenou košili a černé sako s kalhotama. Tohle všechno dovršil černý elegantní klobouk s červenou páskou...
Pořád jsem si prohlížel bar a pak můj pohled spočinul na Samuelovi. Právě seděl za barem a mluvil s tím chlapíkem. Doufám, že to s ním nějak vyřeší, a už nám nebude dělat problémy. Victor říkal, ať ho nějak zastraší. Jsem zvědav, co na něj vymyslí...
Pořád jsem ho sledoval, ale pak se můj pohled zaměřil na dočista jiný objekt. Do baru vstoupila krásná žena. Měla dlouhé, černé vlasy a na sobě hříšně červené šaty dlouhé až ke kotníkům s rozparkem už od půlky stehna. V pravé ruce svírala svou malou kabelku a rozhlížela se po baru. Na chvíli jsem od ní odtrhl pohled a rozhlédl se po baru. Měl jsem pocit, že jsem snad sám, kdo se na tu krasavici kouká, a proto jsem svůj pohled rychle sklopil dolů. Než jsem ale tak udělal, uviděl jsem, jak se na mne koukla. Měla tak nádherné oči. Úplně nenápadně jsem si prohlížel své kalhoty, abych se na ní nemusel koukat. Po chvilce jsem očima šilhnul zpět na ni, a spatřil něco neuvěřitelného. Ta nádherná žena si to kráčela přímo k mému stolu. Celý jsem ztuhl...

2. Já a mé povolání

2. února 2010 v 10:16 I am gentleman
Určitě jste si všichni mysleli, jakou šlechetnou a dobročinnou práci to vykonávám, ale vyvedu vás z omylu. Žádnou takovou práci nedělám. Možná jste doufali, jaký jsem dobrý člověk a že pomáhám lidem. Povahou určitě dobrý člověk jsem, sám si to myslím, ale kdybyste mě poznali za trochu jiných okolností, určitě byste si to nemysleli. Vy víte jen to, co vám řeknu, takže mi v týhle věci musíte věřit. Opravdu jsem přátelský a dobrosrdečný člověk. Jenže mnoho lidí si to nemyslí, a proto, nebuďte jako ti ostatní! Nebuďte ignorantní! Aspoň trochu mi věřte, aspoň v týhle věci...
Ke své práci jsem se dostal čirou náhodou. Kdybyste mě neznali a potkali na ulici, zřejmě si ani ničeho nevšimnete. Jak už jsem říkal, teď je noc a já jdu do práce. Zdá se vám to snad divné?
No, abych byl upřímný, možná by vám to divný přijít mělo. Takhle totiž spousta lidí nepracuje. Teda, nevím, je rok 1930, možná se to v budoucnosti změní, a lidé budou normálně v noci pracovat. Co já vím? Nejsem věštec!
Před mým obytným domem, který sdílím ještě s pár sousedy, zastavilo auto. Slyšel jsem zvuk motoru a tak vykoukl z okna. A jak jsem předpokládal, je tu Samuel. Můj kolega z práce. Vidíte, a už jsme zase u té mojí práce! Na to, jak si vydělávám peníze, nejsem vůbec hrdý. Většina lidí z mého okolí o tom ani neví. Myslí si totiž, že dělám někde jinde. Ale já jim to musel nakecat! Nedalo se nic dělat. Samozřejmě má tahle práce mouchy jako každá jinná. Víte, vidět skoro denně rozstřílená těla nebohých lidí a gangsterů po městě, mi dělalo ze začátku problémy, ale člověk si zvykne...
Teď jsem vás možná navedl někam jinam, protože si v tuhle chvíli asi myslíte, že jsem nějaký patolog či co. Nebo nějaký šílenec, který si z těch těl doma ve sklepě, dělá vlastního Frankeinsteina, když mám takový přehled o mrtvých ve městě. Bohužel u většiny těch případů jsem. A to myslím smrtelně vážně! Nejsem ani doktor, který by je zachraňoval...
Teď přemýšlím, jak vám to říct nějak slušně a pochopitelně. Ale nic mě nenapadá. Možná by vám stačilo vysvětlení, že já jim vlastně na onen svět pomáhám...
Jestli ještě pořád netušíte, čím se živím, tak vám to povím narovinu. Přesně ve 20 letech, tedy před 2 lety, jsem se přidal k mafii. Vím, teď si asi říkáte, proč? Na to vám ale odpovím úplně jednoduchou větou. Chci se pomstít. Chci se pomstít člověku, který mě jako malého psychicky i fyzicky týral. Možná už si tipujete, kdo by to mohl být. Ano, máte pravdu. Chci se pomstít Jackovi, mému nevlastnímu otci...
Už vyšel z vězení, teď mi jen zbývá vypátrat, kde bydlí a...no, myslím, že tušíte, co pak udělám. Teď na mě ale už čeká Samuel, právě jedeme na jednu akcičku...
Máme zajet do nedalekého baru, za jedním týpkem, který tvrdí, že nás viděl, jak mlátíme jeho přítele. Proč podceňovat to, že bychom druhý den byli ozdobou v novinách? Podle Victora, s ním máme tuhle situaci ,,jen lechce pořešit". Victor Cosadeno je náš šéf. Ten tohle všechno řídí, my jsme jen figurky na šachovém poli...
Rychle jsem se oblékl a seběhl po schodech k Samuelovi. Čekal na mne už s nastartovaným motorem. Jen co mě zahlédl, zamával a usmál se...
,,Ahoj!" pozdravil jsem když jsem nalézal do auta...
,,Nazdar chlape! Tak jak se ti vstávalo?" zasmál se...
,,No, ani ne moc dobře. Tak hezky řiď a já si zatim dáchnu."
,,Ale nemysli si, že budu celou tu situaci řešit sám, a ty si mezitím budeš válet prdel v autě!" nahlas se zasmál a pak rozkašlal...
,,Ty radši přestaň kouřit, ty tubero!" zasmál jsem se mu a na chvíli převzal volant, aby si odkašlal. Za chvíli bylo už všechno v pořádku a já si mohl nechat něco krásného zdát, aspoň na chvíli...