Květen 2010

14. Mise tabák VII. - Sám v akci

30. května 2010 v 12:11 I am gentleman
,,Cože? Naši dodávku s tabákem?" křikl Sam za dveřmi...
,,Ne, tu v který byl nábytek asi! No jasně, že tu s tabákem! Jinou ani nemáme!" odpověděl jsem vztekle ,,tak můžeš hnout už tím zadkem?" pěnil jsem...
,,Hned!"
,,Na tohle já nemám nervy!" křikl jsem a běžel k oknu. Ta dodávka mohla jet sotva 50km/hod, takže byla ještě v dohledu. Sebral jsem se a běžel k našemu autu, abych ji dohnal...
Nastoupil jsem a bez pomoci předních světel ji pronásledoval. Byla to tak stresující situace, že mě rozbolelo břicho. U sebe jsem měl jen Colt 1911, s čímž bych jim to asi moc nenandal...
Colt 1911
Chtěl jsem, aby už někde zastavili a vystoupili. Nepozorovaně bych pak dodávku ukradl a odjel s ní zpátky...
Oni fakt začínají spomalovat! Ale tady uprostřed silnice? Spomalil jsem a vypnul motor. Byla taková tma a mlha, že by mě ani nemuseli vidět. Někdo vystoupil z dodávky...
,,Sakra! Ten zasranej krám v sobě nemá benzín!" řekl neznámý...
,,Co budem dělat? Jack nás zabije, jestli to nedovezem v pořádku!" řekl ten druhý...
,,Jack? Nikoho takového neznám!" řekl jsem si pro sebe...
,,Radši mi řekni, kde mam teď sehnat šťávu do motoru!?"
,,No to nevim, tady na opuštěný silnici..."
,,No to já taky ne!"
,,Něco mě napadlo!" blýskl mi hlavou geniální plán...
Popojel jsem s autem blíž k nim. Hned jak mě zpozorovali, zbystřili. Vylezl jsem z auta a šel k nim...
,,Máte nějaký problém?" zeptal jsem se jich co nejmileji jsem uměl...
,,No... máme. Došla nám šťáva."
,,Máte štěstí, že jsem před chvílí tankoval a mám ještě v kufru kanystr navíc! Počkejte chvíli, hned ho přinesu!" mrkl jsem na něj...
,,Dobře, děkujeme." při cestě k autu jsem se modlil, aby tam nějaký kanystr vůbec byl. Mám štěstí, je tu! Sice asi jen polovičně plný, ale nevadí. Když jsem šel zpátky, dělal jsem, jako že je uplně plný...
,,Mockrát vám děkujem." řekli, když jsem ho položil na zem ,,Bez vás bychom tu trčeli." usmáli se...
,,No, neni vůbec zač! A teď mi řekněte, pro koho pracujete?" vytáhl jsem Colt...
,,Prosím? Jak to myslíte?" řekl řidič, když zvedal ruce...
,,No, tak ne. Nejdřív teda začněte s tím, že mi řeknete, proč mi kradete mojí dodávku? Hmm?"
,,No, my...-" (prásk)
,,Tak bude to?" řekl jsem přísně a trefil řidiče do nohy. Hned se sklátil k zemi...
,,Au! Zbláznil jste se?!!"
,,Člověče, vy asi chcete, abych vás trefil i do tý druhý ne? Odpovíte už konečně?" pohrozil jsem pistolí...
,,To vám nemůžu říct!" držel si střelnou ránu...
,,Tak výborně!" usmál jsem se a mířil na druhou nohu. Vzápětí jsem se ale otočil a prostřelil gumu svému autu. Zloději nechápali...
,,To aby se vám hezky jelo zpět za svým kumpánem! Já si totiž beru dodávku!" řekl jsem jim a nalil do dodávky benzín...
,,To ti neprojde hajzle!" prskl postřelený řidič...
,,Jsme na tom podobně." zamával jsem jim z okýnka a vypravil se zpátky za Samem do hotelu...
,,No kdes byl Mikeu?" rozhodil Sam rukama...
,,Tak hele, než by ses ty vypravil, tak by nám ujeli!"
,,Musel jsem si zbalit!"
,,Hmm... tak pojď, budeš řídit, já jsem hrozně unavený."
,,Tak fajn no. Prospi se, za pár hodin se vystřídáme."
,,Jo a Same! Kdybysme potkali benzínku, naplň tu nádrž celou. Už toho tam moc neni."
,,Řeknu ti Michaele, dirigovat ti jde vážně skvěle!" zasmál se...
,,Hele, koukej to pořádně naplnit! Nechci skončit někde v lese. Jasný jo?" šťouchl jsem do něj...

13. Mise tabák VI. - Náhlá akce

29. května 2010 v 10:34 I am gentleman
,,Na co koukáte?" ozvala se Laura ,,Nevíte snad, co je to soukromí?" koukala se po lidech kolem nás a já studem červenal...
,,Nechceš udsud zmizet?" šeptl jsem...
,,Ano, půjdeme." zvedla se a dopila hrnek s kávou...
Oba jsme zastrčili židle a odešli z jídelny. Když jsme odcházeli, stolky se otáčely, ale nám to bylo jedno. Šli jsme vedle sebe a přitom se drželi za ruce...
,,Asi dnes už odsud odjíždíme." prolomil jsem to ticho...
,,No, co na to říct. Uvidíme se tedy v Downtownu." odpověděla...
,,A nic víc mi na to neřekneš?" vykulil jsem oči...
,,No dobře. Tak tedy... bude se mi po tobě stýskat." řekla a věnovala mi krásný úsměv. Krátce na to mě objala kolem pasu a letmo políbila.
,,To jsem chtěl slyšet!" zazubil jsem se na ni...
Znovu jsme se chytli za ruce a pokračovali k našim pokojům. Spojenýma rukama jsme házeli sem a tam, jako mladí, pobláznění puberťáci. Většina lidí si těchto věcí neváží. Jsou to přece tak obyčejné a samozřejmé věci, řekne si každý! Ale nikdo si toho neváží. Neváží si například svého zdraví. Je tolik postižených dětí, které třeba nemají nohy a říkají si, kéž bych mohl normálně chodit, jako každý zdravý člověk. A proto si vážím těchto normálních věcí. Važte si jich také...
Došli jsme k našim pokojům a já pozval Lauru dál. Ale jen z čistě dobrého úmyslu! Abyste si nemysleli, že tady s ní chci dělat jen tu jednu určitou věc! :D
Posadili jsme se a povídali o našich životech. Někdy jsem se až divil, jak moc podobné dětství jsme měli. Jak Laura vyprávěla, hrnuly se mi slzy do očí. Když mluvila o tom, jak v 10 letech přišla o rodiče, protože měli autonehodu a pak skončila v dětském domově, protože neměla nikoho, kdo by se o ni postaral, přišlo mi to strašně smutné. Všimla si mých vlhkých očí a přišla ke mně. Posadila se mi na klín a pak mne objala. Společně jsme se kolíbali v mé náruči. Přišlo mi, jako bych jí znal odjakživa. Znám jí jen pár dní a přitom k ní cítím tak hluboký cit. Je to jasné, jsem zamilovaný...
Náhle jsem se probudil. Seděl jsem v křesle a na sobě měl Lauru. My jsme oba usnuli!
Urovnal jsem si ji do rukou a pomalu se zvedl. Odnesl jsem jí k posteli a položil. Jen co dosedla na matraci, zachumlala se pod peřinu. Sám jsem byl už strašně ospalý, a tak jsem si lehl vedle ní. Nařídil jsem si budík na brzo ráno, abych včas vyjel a brzy dorazil domů do Downtownu...
Vzbudil jsem se ještě před tím, než měl budík zvonit. Tak jsem ho zamáčkl, aby zbytečně nevzbudil Lauru...
Oblékl jsem se  a naposledy se za ní ohlédl. V klidu oddychovala, a tak jsem se zbalil a šel...
Zaklepal jsem na Samovy dveře. Za chvíli se k nim dopotácel a řekl mi, že si jen zbalí a vyrazíme. A tak jsem čekal na chodbě. Tomu to ale trvá, pomyslel jsem si.
Na konci každé chodby je okno. Došel jsem k němu a pohlédl z něj. Byl právě úplněk a měsíc nádherně osvětloval okolní lesy. Úplná pastva pro oči. Zanedlouho začaly to okno zdobit kapky deště. Pootevřel jsem si ho a vychutnával si svěží vzduch. Zavřel jsem oči a jen naslouchal okolnímu klidu. Drobné kapičky děště mi padaly do obličeje. Začala mi být zima a naskočila mi husí kůže. A tak jsem ho zase zavřel...
Posadil jsem se na lavičku a dál čekal. Už mě to přestalo bavit, a proto jsem šel znovu zaklepat na Sama. Neotevřel a jen přes dveře mi odpověděl ,,No jo, už jdu!" Jen jsem se nad tím pousmál. Zvenku jsem najednou uslyšel nějaký divný zvuk. Co to může být? Teď v noci? Šel jsem znovu k oknu a viděl dodávku. Naší dodávku! Co s ní dělají? Vždyť jsme si zaplatili zabezpečenou garáž. Jen jsem viděl, jak nasedli a odjíždějí pryč. Neváhal jsem a šel k Samovým dveřím. Zaklepal jsem a řekl...
,,Same? Máme tu malý problém. Někdo nám teď ukradl dodávku, takže hejbni zadkem! A rychle!"

Otázka pro vás...
Kdo si myslíte, že mohl dodávku ukrást?
Zastihnou Michael se Samem toho Neznámého?

Moje tapety pro něj

2. května 2010 v 0:44 Michael
HIStory
Tak tohle je moje první tapetka s Michaelem. Je na ní vidět, že ještě neni tak dobrá, to víte, první pokus... :-)

Mickey
Tak a tohle je číslo 2. Můj druhý pokus o tapetu. Tahle mi dala fakt zabrat, už jenom kvůli tomu množství fotek. Nebylo lehký je všechny ořezat a poskládat, ale baví mě to... :-)

This is it
Poslední dobou jsem si strašně oblíbila This is it éru, a tak mě napadlo udělat nějakou tapetku. A takhle to dopadlo... :-)

S dětmi
Tak a tady je můj 4. výtvor. :-) Je to dělaný na Michaelovu památku s jeho dětmi. :-) Doufám, že se líbí... :-) (rozlišení tapety - 1024x768)